Datum: 10. 12. 2001

Milý čtenáři,
následuje jakýsi fejeton. Je to text dnešního dne. Zítra již bude zastaralý. Doufám, že jsi nečetl dnešní LN. Jestli ano, nevadí, doufám že Ti připomenu některé jejich zábavnější momenty, články přikládám jako přílohu.
Zdravím Aleš Bezděk


Jsem vášnivým čtenářem novin. Kdykoliv si je koupím, přečtu je. Často ani nechci, ale prostě mě to přemůže. Ne že bych při jejich čtení zažíval nějakou nirvánu, ani si z nich vlastně nic nepamatuji a na dotaz: "Je v těch novinách něco?", zpravidla jen krčím rameny. Nemohu si pomoci, noviny jsou mojí drogou. Uvědomil jsem si to, když po jízdě tramvají s čerstvě nabytou tiskovinou v ruce a očima k neodtržení od kusých, nesouvislých, často zdánlivě objektivizujících článků a článečků, názorů a protinázorů, mě kdosi upozornil, že mám na obličeji šmouhy od novinové černi. Tak se patrně poznávají vášniví novinoví čtenáři. Jen občas, velmi zřídka se mi po zavření přečteného svazku tenkých listů v hlavě vynoří vzpomínka na nějaký článek. Pokaždé ji však přehluší nějaká okolní maličkost nebo myšlenka na něco jiného. Zdá se mi, že nad novinami se asi ani přemýšlet nemá. Mají se přečíst, v hlavě vznikne určité fluidum z jakýchsi fakt a výroků, které dnes někdo řekl či tiskově vydal, a pak se mají dát do sběru. Už dlouho jsem myslel na to, že tohle ze mě musí ven. Teď to vidím, a moc se mi to nelíbí. Utěšuje mě, že i novináři si musí podobně lámat hlavu a raději se moc nezdržovat úpravami textů, protože už zítra ráno si budu chtít koupit jejich instantní názory a informace. Je to taková hra.


Alešova domovská stránka