Urozenému panu Tychonovi Brahe z Knudstrupu,

mému nejmilovanějšímu příbuznému a blízkému,

proti kritikům z řad hnidopichů, škodičů a ignorantů

 

 

Probádat kdejakou skrýš - i ty nejodlehlejší, v nichž dáno

dlít velkým bohům, ty vzdušné výše i neznámé dosud

sítě nebeských drah a odvěký pohyb - jsi právě,

Tycho, zvládl (dík Úranii, jež zdřímla si nejspíš

a zjevila řád, nad nímž bdí za pohybu nebeské točny)...

A už tě dav hlupců, závistivý a pošklebovačný,

clonou své tuposti až dosud neschopný prozřít,

napadá ze všech stran a štve, stroje úskok a faleš,

a neřádné praktiky spřádá, mrzkým mávaje dřevcem:

a přece se toto roztříští, jen onoho štítu

se tkne, chtíc nerozvážně to skvělé úsilí kalit.

Pro tohoto muže věc cti za všech okolností je to hlavní:

není malicherný a malosti nedbat je znalý.

 

A zrovna teď se v tvé dílně rodí zařízení těm

božským ne nepodobná - div divů: vždyť jimi se zmocní

tvůj génius oblačných sfér! A vy, diletanti, se kliďte.

Zde je hájemství cti, zde šklebu Gorgóny čelí

veliký duch, jenž nevnímá zsinalou závist a stejně

tak osten, jímž Závist a Zášť jen jitří mysli těch křivě

strojících bloudů, kteří i dál jen civí a mlčí,

a trčí jak balvany dál, ač pravda do očí bije -

obludy v rouše člověčím: kdo jiný jsou tyhle

komolé nuly, jimž nadšený čin je tak proti mysli?

 

Nicméně ty se, Tycho, vznes v sám příbytek bohů

a po svém se shůry směj všem neřádům v pořádku světa

bláznů, nízkému poštěkávání lidí, již sotva

co tuší o stezkách Osudu, jejž bohové řídí:

dál pevně stůj a na příboj, smršť či průtrže nehleď!

 

 

              Složil Holger Rosenkrantz z Rosenholmu

 

                          Přeložila Dana Svobodová