(2+1)1/2  po japonsku

 Úvodní stránka

Archiv		 Vítejte u nás v Tokiu! Jak už jistě všichni víte naše nová adresa je: 東京都狛 江市猪方 4-1-8. Pro ty co se ještě stále nenaučili japonsky, tak latinkou by se to dalo napsat jako Fujimi-Heitsu 103 (což je jméno baráku a číslo bytu), 4-1-8 Inogata (městská
oblast Inogata, 4. část - 1. blok - budova číslo 8), Komae-shi (město Komae), Tokyo (východní hlavní město). Podle adresy si můžete udělat představu o tom jak jednoduché je v Japonsku podle adresy cokoliv najít, oni totiž nemají názvy ulic (teda až na čestné výjimky hlavních tříd).

Abyste věděli co Vás u nás čeká přinášíme Vám nyní drobnou obrazovou reportáž. Úvodem pár základních údajů: byt jsme hledali pomocí realitní kanceláře, což by nebylo možné bez japonského doprovodu. I tak to nebylo tak jednoduché - když jsme si konečně ze záplavy nabídek vybrali 5, které jakžtakž splňovali naše požadavky, tak jsme se dozvěděli, že pouze v jednom jsou ochotni mít za podnájemníky cizince... Japonci jsou konzervativní a k cizincům krajně nedůvěřiví.

Ale nakonec jsme sehnali byteček, který nás zaujal především cenou (ostatní nabídky byly tak o 20 tis. vyšší, my platíme 65 tis. jenů měsíčního nájemného + poplatky za energie cca 10 tis.). Byteček to nazývám pro jeho výměru 32 m2 neboli 20 tatami (vysvětlím později), i když podle našeho počítání je to čistokrevné 2+1.

Bydlíme v třípodlažním dost ošklivém montovaném baráku obsahujícím 8 bytových jednotek. Tento je velice podobný smontovaným buňkám, které se u nás vídají na stavbách a je postaven na základech pevné víry doplněné trochou betonu a
množstvím překližky. V nájemní smlouvě je mimo jiné uvedeno: "Tato konstrukce je odolná vůči silnému zemětřesení, avšak tato skutečnost nebyla experimentálně ověřena."




Toto je náš vchod (auto není naše, ale některého ze sousedů). Levé okno je do kuchyně, pravé na záchod. Vstupní průčelí (tzn. to co vidíte na fotce) zabírá téměř celou šíři našeho bytu. Ač okolí i stavba samotná jsou vzhledu nevábného, vnitřek nás mile překvapil (až na koupelnu) a proto jsme s nastěhováním neváhali ani minutu.






Poté co minete přezouvací sekci (tzn. snížený prostor cca 80x40 cm hned za dveřmi) vstoupíte do kuchyně, ze které je možné navštívit záchod (vyhřívané prkýnko v základní výbavě nemáme zapojeno z čistě zištných důvodů) a koupelnu, která není z hygienických důvodů prezentována obrazem. No prostě je to kdysi dávno vykachlíkovaná místnost s jedním odtokem uprostřed, která je z půlky obsazena japonskou vanou. To je taková káď s rozměry cca 110x70x50 cm, ve které je možno po několik dní či týdnů udržovat horkou vodu což je další takové ekonomické zařízení... Takže my používáme druhou polovinu, ve které je sprcha
(rozuměj hadice s hlavicí, žádný sprchový kout, prostě při sprchování všechno zacákáš) a malinkaté umyvadlo přibližně ve výši našich kolen. No prostě nic záviděníhodného.

Vraťme se zpět do kuchyně. Toto je naše kuchyňská linka. Úplně vlevo je typický japonský vařič (tento model byl zakoupen v nejbližším bazaru) mající 2 plynové hořáky a uprostřed troubu dimenzovanou na 1 menší rybu. Vpravo potom lednice, kterou jsme dostali po předešlém najemníkovi. Ten ale měl úplně jiné hygienické standardy a my jsme nejdříve potřebovali 2 litry sava, než jsme ji prohlásili za použitelnou. Na lednici je rychlovarná konvice, kterou vůbec nebylo lehké sehnat, jelikož je to v Japonsku nejnovější trend, a topinkovač.


Z kuchyně vstupujeme do obývacího pokoje, který je zařízen v japonském stylu: na podlaze tatami, tzn. rákosové rohože, nízký stůl u kterého se sedí na zemi, nějaké ty polštářky pro naše nezvyklé evropské zadky a zakrslá borovička rostoucí z kamene. Tatami je tradiční japonská podlahová krytina, dodává se ve standartizovaném rozměru 180x90 cm (odtud ta celková výměra) a musím říct, že chůze, sezení i ležení na tatami je velice příjemné.



Poslední místností je ložnice, která je zařízena nejlevnější postelí z IKEI. V japonských bytech jsou samozřejmostí vestavěné skříně, nejinak tomu je i u nás, kdy celá pravá strana ložnice jsou metr hluboké skříně, takže máme kam uložit návštěvy :-).






Celou stěnu mezi ložnicí a obývákem tvoří čtyřkřídlé šoupačky a tak se vnitřní prostor dá dle potřeby spojit či rozdělit. Nad dveřmi je umělecky pojatý prostor - volné místo je částečně vyplněno děravým dřevem, prý tradiční výzdoba japonských domovů (japonské pojmenování jsem úspěšně zapomněla). Za dveřmi vidíte H. sedícího u stolu a kousek za ním už lednici - prostě výhoda malých bytů: všechno máte hned po ruce.





Celou zadní stěnu ložnice tvoří dveře na balkónek, který je bohužel okupován pračkou, klimatizací a šňůrami na prádlo, takže k piknikům příliš využít nelze. Okna v celém bytě jsou osazena pouze jednoduchými neprůhlednými (ale naštěstí průsvitnými) skly. Jelikož jsme krajní byt tak oken máme celkem dost, ale celkově je byt spíše tmavý a to díky neprůhledným sklům a těsné blízkosti
okolních budov.




Na závěr snad už jenom pohled k sousedům, kteří mají vchod ozdoben tůjkou, psíkem, cihlou, venkem vedenou vodou (proč bychom to měli zazdívat, když v zimě nemrzne?) a nezbytným deštníkem. H. mi zatím dovolil koupit jenom deštník, ale na dalším zapracuju a až uspěju tak dám vědět...




クラーラ