Jak už bylo v útržcích naznačeno, navštívil jsem Čínu. Vezměme to ale pěkně od začátku. V březnu jsem se dozvěděl, že se tam bude konat tzv. letní škola, což obnáší několik přednášek na velmi úzce zaměřená témata. V tomto případě mělo jít o spektro- polarimetrii, tedy přesně můj obor. Čína a její venkov, kde se mělo setkání odehrávat, mě sice příliš nelákaly, ale seznam přednášejících byl natolik zajímavý, že jsem příliš neváhal a jako jeden z prvních cizinců jsem se přihlásil. Naštěstí se hlavní organizátor zdržoval v té době v Japonsku, takže jsem měl informace z první ruky, což obnášelo i zvací dopis, který je nezbytnou součástí žádosti o vízum. Posléze se sice ukázalo, že zvací dopis je sice dobře napsaný, ale zcela zbytečný, protože v souvislosti s blížící se olympiádou bylo potřeba zvláštního formuláře. Tím se věci poněkud zkomplikovaly, ale nakonec jsem potřebná víza dostal týden před plánovaným odjezdem.

Ježto jsem byl jediným Japoncem, který se na tuto akci vypravil, cestoval jsem sám a pln obav, které pramenily především ze stavu cílového letiště jménem Yibin, které v nejrušnější dny obstará až 6 letů (3 přílety a 3 odlety), a které normální vyhledavače leteckého spojení neznají. Naštěstí se ukázalo, že jsou to obavy zbytečné a s přistáním nebyl problém. Jak bylo slíbeno, organizátoři na nás čekali na letišti s odvozem do hotelu, který se nacházel v asi 80 km vzdáleném Bambusovém moři, což je poetický název pro pahorky pokryté bambusovým lesem.

Cestu do hotelu moc popisovat nechci, protože by se mi mohly vrátit noční můry. Nicméně, abyste se necítili ochuzeni, následuje rychlý popis. Objednané taxi nás odvezlo jen pár km, než započala poměrně hlasitá diskuze mezi průvodci a řidičem, který za chvilku zastavil u kraje cesty a přesvědčoval nás o nutnosti změny vozidla. Vzhledem k tomu, že ani jeden z průvodců angličtině ve škole moc nedal, nedozvěděl jsem se, o co vlastně šlo (pochopitelně krom získání více peněz), ale skončilo to tak, že jsme si přestoupili do jiného taxi, které už nás dovezlo až do hotelu. Po cestě jsme si mohli krásně vychutnat projíždění zatáček v protisměru, předjíždění z leva a předjíždění přes plnou (dvojitou) čáru. Pořád mi není jasné, proč v Číně mají čtyřproudé silnice, když se veškerá doprava stahuje do rychlejšího pruhu a neuhne z něj ani při vydatném troubení rychlejších aut (odtud to předjíždění z leva). Prostě jsme to přežili a jak už psala v krátké aktualitce K., dostali jsme pozdní večeři, při které nám dělal společnost pěkně vypasený šváb.

Následující ráno už začaly přednášky a dny začaly zvolna ubíhat. Stereotyp byl narušován pouze občasnými výlety do okolí (které popíšu v několika dalších aktualitkách) a pouze zřídka se večeře zvrhla do mírného popíjení alkoholických nápoju. Mezi nejzajímavější patřila místní pálenka z bambusu, přičemž místní opravdu znamená výrobek samotného hotelu.

Na úvod je potřeba několik fotek na seznámení s kolektivem. Na první je hlavní organizátor akce přezdívaný Stokes Q (což je celkem zásadní pojem ze spektropolarimetrie), protože přepis jeho jména do latinky je Qu. Na druhé fotce je pak kompletní sestava přednášejících, mezi něž však Stokes Q nepatří. Na třetí fotce už jen studenti, co se přijeli něco naučit. Jak je na první pohled zřejmé, většina je přímo z Číny, i když zkušené oko by mezi nimi mohlo nalézt tři korejce a jednoho malajce. Za celou dobu jsem nepřišel na to, co tam většina těch číňanů pohledávala, protože angličtina jim byla naprosto cizí a množství z nich se při zahájení nedokázalo ani představit. Na čtvrté a páté fotce je pak budova jídelny (kuchyně) a samotného hotelu.


Do úvodu jistě patří i popis prvního večera, který byl sponzorován vedením komunistické strany oblasti, ve které se hotel nacházel. Na ničem se nešetřilo a dostalo se nám nejen vybraných specialit, ale především velice drahé pálenky, která se téměř nedala pozřít, protože strašlivě smrděla. Nakonec nechutnala tak špatně a pár panáčků jsem do sebe dostal. Je však třeba se vrátit k jídlu. Jak je zřejmé z následujících fotek, i pro korejce představoval jeden talíř docela specifickou poživatinu, kterou sledovali se značnou nedůvěrou. Detail talíře je pak na druhé fotce a na třetí už vzorově nadšená konzumace. Bohužel nemám fotku, na které bych tato stvoření požíval sám. Budete mi tedy muset věřit, že jsem tři brouky také snědl a byl to menší problém než pití té výše zmíněné pálenky.

ホンザ