Úvodní stránka
Archiv
Dojel jsem na stanici Tokyo, což je nejbližší vlaková zastávka a chtěl jsem vyrazit k císařskému paláci. Kupodivu mi stál v cestě dav, který se jen velice zvolna posouval vytouženým směrem. Naštěstí se ukázalo, že to není fronta až k branám paláce, ale prosté čekání na semaforu. Po přechodu hlavních komunikací se dav celkem slibně rozestoupil, takže jsem se mohl pohybovat vlastním tempem až k bezpečnostním kontrolám. Ty se sestávaly ze dvou fází, kdy při první byla prohlédnuta osobní zavazadla a při druhé samotné osoby. Dle mého názoru to neměli úplně odladěné, protože mezi kontrolama byla spousta času přebalit. Díky cizincům přede mnou jsem stačil postřehnout, že stojím v ženské frontě na osobní prohlídku. Ten cizinec přede mnou se tam snažil neúspěšně zůstat, protože prohledávala celkem pěkná japonka.
Po osobní kontrole se pokračovalo vytýčenými koridory směrem ke vstupní bráně Nijubaši, po níž se naskytl výhled na první budovu paláce, viz. první foto. Na další fotce je pohled zpátky na bezpečnostní kontrolu (bílé stany uprostřed), za nimiž se scházejí tři zástupy lidí přicházející z jinde umístěných kontrol. Už velice blízko bylo prostranství před hlavní budovou paláce, která byla tak velká, že se mi nevešla do záběru a proto ji neuvidíte.
Zhruba uprostřed byla zasklené terasa, na které se měl objevit císař. Posunkama a tázavými pohledy na hodinky se mi podařilo zjistit, že další vystavení bude až za 45 min, takže jsem se vydal korzovat po place. Vzápětí jsem si ale uvědomil, že okounějící dav přibývá velice rychle, takže pokud chci něco vidět, tak se musím vmáčknout do davu a držet vydobyté pozice. Je třeba ještě poznamenat, že i když přede mnou bylo celkem dost lidí, tak výhled jsem měl ničím nerušený. To už se nedá říct o komkoliv za mnou. Čas se pomalu vlekl a jediná zábava byla hledat policisty rozmístěné v davu, tajné jsem nenašl, ale musela jich tam být taky spousta.
A pak to konečně přišlo, resp. pak konečně přišli. Začalo to skandováním davu ještě dřív než bylo cokoliv vidět a frenetickým máváním vlajek. Následuje fotka císařské rodiny, jedna z mnoha které jsem pořídil. Vybral jsem ji především proto, že císař mává zrovna na mě. Abych vám je představil, jsou to zleva doprava: Kawashima Kiko, žena prince Akishina, což je mladší syn císaře Akihita a jeho manželky jménem Shoda Michiko, následuje první následník trůnu starší princ Naruhito a jeho žena Owada Masako. Třetí v následnictví je pak syn prvně jmenovaného páru, Hisahito, jemuž bude v únoru rok. Císař se dlouho nezdržel a zmizel v útrobách paláce. To byl pokyn pro dav, který přestal bezcílně okounět a vrhl se k únikovým branám, což naznačuje poslední fotka pořízená na území paláce.
Sice jsem si zapomněl vzít mapu, ale i přesto jsem se naslepo vydal přes centrální, celkem nezajímavé, části Tokya směrem ke stanici Shinjuku. Občas jsem měl pocit, že jsem se ztratil, protože jsem se pohyboval po některých ulicích téměř sám. Jak můžete vidět, situace se velice rychle změnila poblíž Shinjuku, což je jedno z hlavních nákupních center. Poslední fotka pak ukazuje parkoviště kol u stanice Musashi Sakai kde běžně parkuju svého železného oře.
