Situace se příliš nezměnila, K. je pořád nemocná, takže jsme za průvodce měly pouze H. Po cestě na šinkanzen do Shin-Yokohamy jsme ve vlaku viděli reklamu na mořské akvárium v Yokohamě. Zatoužila jsem nějaké takové zařízení navštívit. Kvůli dopravní dostupnosti a nezanedbatelnému rozdílu v ceně vstupenky jsme vyrazili do daleko bližšího akvária v Shinagawě, což je poblíž letiště Haneda u ústí řeky Tamagawa, u které H. s K. bydlí. Vystoupili jsme ve stanici Ómori (Velký les)  od které to k akváriu bylo asi kilometr cesty (i s menším zdržením při hledání vchodu do parku, kde se akvárium nacházelo).

Vzhledem k nepřízni počasí (jemnému mrholení) a víkendu bylo akvárium zaplňeno značným množstvím rodin s malými dětmi. Tyto byly nadšeny množstvím všech možných vodních živočichů, takže se prostory neustále ozývaly pištící hlásky a nadšený vřískot. I tak jsme si to užili. Viděli jsme mnoho zajímavé havěti, mezi jinými i elektrického úhoře a jeho velkého (malého) obdivovatele (první foto), mořské koníky (k obrovské radosti autorky deníku, druhé foto),  expozici korálového útesu s jeho tradičními obyvateli (třetí foto) a poté i mnoho druhů sasanek (čtvrté foto).

Součástí areálu byl také venkovní bazém s delfíny. Ti nepředváděli žádnou složitou choreografii, ale občas jen tak z radosti skákali do značných výšek. V největším akváriu, skrz které vedl tunel, bylo obrovské množství velkých ryb, kterým však dominovalo několik rejnoků (asi ne elektrických, první foto). Úplně u východu bylo další velké akvárium, ve kterém bylo několik druhů žraloků, ale žádné další ryby ani paryby (druhé foto).

Vrátili jsme se na stanici Ómori, kde jsme si dali oběd. Tentokrát jsme si vybrali italskou restauraci, byla to příjemná změna. Pak jsme jeli do Edo-Tokio muzeum, přímo pod ním (stojí totiž na sloupech) se uskutečňovalo nějaké ochotnické vystoupení. Předváděli nám neznámé druhy tance, které nás příliš nezaujaly a po zdokumentování (první foto) jsme pokračovali do samotného muzea. Tam se nacházejí expozice popisující vývoj Eda až po Tokio – končilo to druhou světovou válkou. Pomalým popocházením jsme se vyčerpali, takže jsme závěr docela proběhli (na druhé a třetí fotce jsou záběry expozic, model chudší čtvrti Eda a divadla Kabuki) a rychle zamířili k nedaleké kavárně pro nezbytné občerstvení. Ani to nám příliš nepomohlo, takže když jsme večer přišli domů, tak jsme si museli dát víno, abychom se trochu zmátořili.

ホンザ  と  マミンカ