Úvodní stránka
Archiv
Tento víkend jsem dostal neodolatelnou nabídku si s nima jíst zalézt na skály nedaleko Tokia. Posléze jsem se dozvěděl, že to bude znamenat vstávat před pátou hodinou ranní, ale i přesto jsem nakonec vyrazil. Cesta proběhla bez problémů, především proto že jsem se po cestě setkal s organizátorem výletu T. Jak se ukázalo, byl jsem jediný kterého přemluvil k tak brzkému vstávání a zbytek měl dorazit později.
Jak už název příspěvku napovídá, jeli jsme do Yugawary, což je velice známá výletní oblast. Ne až tak kvůli lezení, jako kvůli hájům švestkových stromů (ume). Právě v této době začínají kvést a to bíle a růžově, z tohoto důvodu jsme také museli zaplatit vstupné. Jak se ukázalo, brzké vstávání se vyplatilo, protože mnoho skal už bylo obsazeno. Naštěstí jsme ještě našli pěknou a celkem jednoduchou skálu. Poté, co mě T. připomněl základy jištění, se vydal tuto cestu otevřít. První fotka ho zachycuje nahoře skály, na níž jsme strávili většinu dne. Chvilku jsme lezli i na jedné menší, ale obtížnější skalce o kus dál. Dál už mě můžete vidět při (velice pomalém) slaňování a s poněkud křečovitým, ale přesto šťastným, úsměvem na rtech.
Zhruba v té době dorazil zbytek výpravy. To znamená slovenský pár M. s L. a C. z uruguaye. Nevím jak se to mohlo stát, ale holky jsem při lezení nevyfotil a jak jsem doma zjistil, tak L. jsem nevyfotil vůbec. Na následující fotce je tedy M. a pak opět T., který zdolává obtížnější variantu na té samé skále. Taky jsem se o to pokusil, ale skončil jsem zhruba v těch místech, kde se T. na fotce zrovna nachází. Stejně se musím pochválit, protože to bylo mé první lezení na skále a s menším podváděním jsem potom zdolal i obtížnost 5.10a na té menší skalce. Poslední fotka v řadě je pak při návratu na cestu, zleva M., C. a T.. Následovala velice krátká koupel v místní říčce, která se rozhodně nedá označit za termální.
Následující fotky pak zachycují , proč je tato oblast hodně navštěvována. Zatím kvetlo pouze pár stromů, ale v plném květu to může být úžasný pohled. Z některých míst byl vidět Pacifik, ale fotky nemají patřičnou vypovídací hodnotu, takže je neuvidíte.
Možná už jsem se někde zmínil o místních cenách ovoce a zeleniny. Na české poměry jsou neskutečné. V Tokiu se půl kila mandarinek prodává typicky za 400 jenů (zhruba 70 Kč) . V údolí nad Yugawarou je pěstování mandarinek tradiční obživou a kolem cesty se nachází spousta stánků prodávajících pouze toto zboží. Nedal jsem na rady zkušených, že ceny klesají se vzdáleností od turistického centra, a poměrně brzo zakoupil síťku mandarinek o hmotnosti přesahující 1 kg za 300 janů. Jenže dále po cestě jsem neodolal a koupil bednu mandarinek (odhadem 4-5 kg) za 1000 jenů, k tomu mi ještě spokojený prodavač vrazil tak 1 kg mandarinek druhé jakosti zdarma, takže jsem měl co dělat, abych ten náklad dotáhl až domů.