Úvodní stránka
Archiv
V pátek se H. přestěhoval ze svého zařízeného pokojíčku u japonských domácích do našeho nového, zcela nezařízeněho (viz. první foto), bytečku. Já jsem dorazila v pondělí. Hned od úterý jsem začala chodit do práce a navíc jsem se až do pátku vzpamatovávala z časového posunu a tak jsme na pořádné nákupy vyrazili až v sobotu. Předtím jsme po večerech chodili po nepořádných nákupech, tedy po bazarech a 100 jenových obchodech - 100 jenů je v současnosti 17.50 Kč a v těchto obchodech se opravdu vše prodává za tuto cenu (počínaje toastovým chlebem a bohatým výběrem instantních nudlí, pokračuje přes různou drobnou drogerii a konče domácími potřebami). Ale abych se vrátila k pořádným nákupům - prostě potřebovali jsme koupit i věci dražší a tak jsem vyrazili.
Jak už jsem v úvodu naznačila, zachovali jsme se zbaběle a vyrazili do IKEI, kde jsme věděli (nebo spíš možná vroucně si přáli abychom věděli) co nás čeká. IKEA je v Japonsku poměrně krátce, obchod v Jokohamě který jsme navštívili je nejstarší a není otevřen ještě ani rok. Jak je u IKEI dobrým zvykem, byl u vlakové stanice přistaven zadarmo autobus, který jsme sice chvíli hledali, protože nádraží právě prochází generální rekonstrukcí, ale nakonec přeci jenom našli. Obchod je od stanice vzdálen asi 2 km a my tu vzdálenost jeli autobusem 20 min. Tady bych se asi mohla zmínit o úžasné nepropustnosti tokijské dopravy, všechny větší ulice jsou neustále přecpány a menší jsou zase tak malé, že nejvyšší povolená rychlost je obvykle 30 km/hod a víc tam jet opravdu nejde. IKEA opravdu nezklamala, našli jsme obvyklý sortiment popsaný naštěstí nejenom japonsky a jako nečekaný bonus působila skutečnost, že oba dva oslovení prodavači mluvili anglicky. Nakonec jsme sami byli překvapeni jak rychle to šlo, za 1.5 hod jsme byli venku a zakoupenou postel, peřiny, atd. nám za mírný poplatek 9500 jenů přivezou ve čtvrtek až domů. To znamená, že až do čtvrtka budeme pořád spát ve spacáku na nafukovčce (pozn. korektora: jak kdo, na mě se většinou nedostane).
Povzbuzeni úspěchem a také stále ještě dosti plným seznamem co koupit jsme se přesunuli na Shinjuku, kde jsem měla typ na další obchod a to Tokyu Hands. Bohužel tento se ukázal poněkud nad naše možnosti a to ne ani tak finanční jako psychické a fyzické, protože hustota zalidnění v některých částech tohoto obchodu si nezadala s ranní dopravní špičkou na přilehlé stanici. Po tomto neúspěchu jsem si zašla spravit náladu do Bic Camery, kde jsem si zakoupila malý nenápadný digitální foťáček, abych mohla pořizovat nenápadná dokumentární fota (viz. "nadšený" H. jako posledni foto). Pak už jsme se zastavili jenom v jednom obchodě a posléze jsme úplně zničení dorazili po 9 hodinách nakupování a cestování domů.
V neděli jsme vyrazili na kolečko po místních obchodech. Teda nejdřív jsem si koupila kolo - už druhé, první jsem si koupila ve středu a je v Atsugi (tam pracuji, asi 30 km od místa bydliště). Koupit kolo není tak složité, když se smíříte s faktem, že bude malé. Potom už jenom stačí se zaregistrovat (prodávající s vámi vyplní nějaký papír a vy dostanete nálepku s číslem a kdyby se kolo ztratilo, tak se v případě znovuobjevení ví čí je [pokud se zloděj nálepky nezbaví]). Jakmile jsem měla kolo, všechno šlo výrazně lépe - svět se zdál hned růžovější. Ono to asi bude tím, že právě kvetou sakury jak dokumentují všechny ostatní, rozuměj dosud nezmíněmé, fotografie. No a pak jsme si v jednom z dalších obchoďáků koupili spoustu umělohmotných krabiček s různými pochutinami a udělali si pravou hanami (rozuměj piknik pod rozkvetlou třešní).
Japonská třešeň neboli sakura je strom na prvý pohled k nerozeznání podobný našim třešním, ale na rozdíl od naší třešně jejím hlavním úkolem je kvést a ne plodit. Tímto by se dal vlastně vyjádřit rozdíl mezi západní konzumní a zdejší východní duchovní společností (i když i japonci umějí velice dobře konzumovat). Sezóna kvetení sakur je velice oblíbeným časem výletů a to jak japonců tak cizinců po japonských pamětihodnostech. Letos je díky teplé zimě cca o 2 týdny dříve než obvykle a tak ty houfy turistů, se kterými jsem strávila pěkných pár hodin ve frontách na letištích ve Frankfurtu a v Tokiu, o ty nejlepší scenérie přišly...
クラーラ
PS: odteď budou příspěvky podepsány autorskou značkou, abyste mohli hodnotit jedinečné autorské styly