Jak už jsem psal na úvodní stránce, byli jsme v týdnu značně zaneprázdněni. K. se účastnila dvoudenního setkání u příležitosti ukončení jakéhosi výzkumného projektu. Ve čtvrtek ještě provedla svého známého po ústavu, kde pracuje, a večer vyrazila do Hakuby (v pátek večer byla po dnu sjezdování ještě v pořádku, včera večer už jsem se nedovolal, tak uvidíme, zda se dnes večer vrátí).

Já jsem se účastnil akce nazvané Asian Winter School. Z toho je zřejmé, že šlo o setkání studentů, které se uskutečnilo v našem ústavu a účelem bylo seznámit je s daty z družice Hinode a položit základy k tomu, aby se s nimi naučili pracovat. Jak se později ukázalo, nebyla provedena téměř žádná selekce, takže šlo jak o začínající astronomy magisterského studia tak o postdoktoranty, tedy lidi srovnatelných svými znalostmi se mnou. Já měl na starosti zájemce o spektropolarimetrická data a staral jsem se jim o zábavu po osm hodin, které byly vyhrazeny k analýze pozorování. Bylo jich devět a pro část z nich byly mnou vymyšlené úkoly dost náročné. No nakonec jsme se s tím společně statečně poměřili a na závěr jsme dostali i prezentovatelné výsledky.

Krom těchto nezbytných vědeckých částí stojí za zmínku i uvítací a závěrečný večírek (oba se vydařily) a také výlet na rádiovou observatoř v Nobeyamě. Tato se nachází cca. 100 km západně od Tokia. Jak je vidno z následujících fotek, je obklopena krásnými vrcholy, které spolu s anténami vytvářejí zajímavé výhledy. Je rovněž zřejmé, že někteří účastníci výletu si radostně užívali první kontakt se sněhem (a ledem).

Dostalo se nám pochopitelně i několika zajímavých přednášek na téma fungování observatoře. Krom samotných antén mě zaujal i typ média používaného k záznamu pozorování. Kazeta na fotce je prý značně drahá, takže se data z ní digitalizují a kazety se používají opakovaně. K pozorování slunce slouží několik jednotlivých radioteleskopů pracujících na různých frekvencích, a pak také radioheliograf. Ten je tvořen soustavou 84 parabolických antén o průměru 80 cm, které jsou rozestaveny ve tvaru písmene T se stranami dlouhými 490 a 220 metrů. Nejhustěji jsou rozestaveny ve středu, což je špatně vidět na druhé fotce pod tímto odstavcem. Pozorují na frakvenci 17 a 34 GHz s prostorovým rozlišením 5 úhlových vteřin. Data jsou volně přístupná a více detailů můžete najít zde.

Krom antén určených ke studiu Slunce jsme navštívili i největší tamní "atrakci", což je anténa o průměru 45 metrů. Pozoruje záření o vlnových délkách od 3 mm. K získávání kvalitních dat je potřeba, aby sběrná plocha měla tvar paraboly s přesností jedné desetiny vlnové délky záření, v tomto případě tedy 0.3 mm. Typ konstrukce pak způsobuje, že deformace způsobené vlivem větru a gravitace zapřičiňují jen změnu ohniskové vzdálensoti, jsou ti Japonci ale vychytralí...

Za zmínku ještě stojí, že z organizátorů školy se výletu zůčastnili tři lidé. Byl jsem to já, Morinaga-san a Ishikawa-san, ani jeden z nás tam nikdy předtím nebyl. I tak jsme to snad zvládli se ctí a po cestě jsme nikoho neztratili.