Úvodní stránka
Archiv
Dojeli jsme na stanici Tokio, odkud už je to na tržiště jen kousek a dorazili tam kolem 7 hodiny ranní. Nevím jak se dá poznat, jestli už jsme tam byli pozdě, ale rušno tam bylo stále. Dopravu prapodivných vozítek na přepravu ryb řídil pochopitelně policista, jak je zachyceno na první fotce. U starších verzí těchto dopravních prostředků se při zatáčení otáčel s volantem i celý motor. Poté už jsme vpadli do bludiště uzoučkých uliček samotného tržiště. Je třeba říct, že to není místo pro turisty, i když se to jima jenom hemží. Je vzácnost potkat nasraného japonce, ale prodavači z turistů rozhodně nadšeni nejsou, protože je jim jasné, že nic nekoupí a jen překážejí obchodu. Tuto atmosféru nepřizpůsobená K. ještě neodhadla, takže když jsem odmítl vlézt do zákulisí jednoho stánku vyfotit tuňáka, tak se o to neprozřetelně pokusila sama. Vyjel na ni asi tak dvakrát menší japonec s nebojácným výrazem a tak jsme radši vycouvali. Na dalších fotkách si pak můžete prohlédnout nabízené zboží: sépie, chobotnice, kraby (v náhledu k porovnání dvě fotky, ochránci zvířat by asi vyvěsili transparenty...), jakési přerostlé skořápkovité potvory, tuňáky a tuňáčí hlavy.
Po prolezení části tržiště jsme usoudili, že už nás žádná nečekaná potvora překvapit nemůže a vydali se na snídani, kterou jsme pro chvatné vstávání dříve nestihli. V podstatě součástí trhu jsou obchody, kde se nabízí čerstvě upravené ryby, rozuměj tím pouze jemněji nakrájené kousky syrových ryb, ať už v podobě sushi či sashimi. V jednom z těchto obchůdků jsme se podělili o poměrně vydatný příděl rozličných druhů sushi doplněných nějakým vývarem z krevetek a libovolným množstvím zeleného čaje, který nás aspoň na chvíli dokázal v chladném a větrném ránu zahřát.
Nedaleko tržiště se nachází zahrady Hama-rikyu. Byly založeny zhruba před 340 lety a měli sloužit k odpočinku Matsudaira Tsuna-Shigeho, což byl v té době správcem provincie Kofu. V současnosti je zahrada majetkem města, kterému ho darovala císařská kancelář. Zahrada je proslavená především díky jezírku plněnému mořskou vodou a měnícímu tvar mezi přilivem a odlivem a pak i největší borovicí originálně nazvanou podle svého stáří Třistaletá borovice. Fotky ukazují jako ostatně všude v Tokiu blízké sousedství moderní civilizace, Třistaletou borovici, o hodně mladší K. a (jako již tradičně) kvetoucí ume.
