Sumo


Úvodní stránka

Archiv
V rámci srazu nováčků v programu JSPS (organizace financující můj pobyt v Japonsku) jsem dostali jedinečnou příležitost podívat se nejenom do haly, kde se odehrávají klání v tomto sportu, ale nahlédnout i do zákulisí na trénink. Sice asi všichni víte co to sumo je, ale neuškodí trocha přesnějších informací.

 Původ tohoto sportu:
Podle japonských legend se první zápas sumo odehrál mezi bohy bojujícími o nadvládu nad japonským souostrovím. Nehledal jsem příliš pečlivě, ale i tak jsem se dozvěděl pouze to, že vyhrál Takemikazuchi. To potvrzuje, že historie zná pouze vítěze a na poražené slušně řečeno zapomíná.
Sumo je velice starý sport, jehož začátky se datují někdy do 5 století. Jeho původ je náboženský a v začátcích boj představoval rituál spojený s modlitbami za hojnou úrodu. Od 8 století (Nara period) je sumo součástí ceremoniálů císařského dvora, kde se posléze ustanovila pravidla podobná těm dnešním.
Po vojenském převratu v roce 1192 se tento sport stal populárním v armádě. Např. jujitsu se v té době vyvinulo jako odnož suma. Po roce 1603, kdy se Japonsko stabilizovalo v podobě Takugawa šogunátu (Edo period) se sumo postupně stalo národním sportem sloužícím především k pobavení lidí. Současná Japonská asociace suma pochází ještě z dob tohoto šogunátu, který skončil v roce 1867.

Pravidla a rituály
Souboj se odehrává na čtvercovém hliněném pódiu (dohyo) o straně zhruba 5.5 metru. V hlíně jsou zapuštěny pytle z rýžové slámy, které vyznačují samotný kruh o průměru 4.55 metru. Na každé světové straně je pak jeden pytel vždy maličko vysazen, což je přežitek z dob, kdy se bojovalo venku a musela případně odtékat voda. Na fotce je pak hlavní tokijské dohyo zakryté plachtou. Jedná se o posvátnou půdu, z čehož jasně plyne, že ženy na ni mají zakázaný vstup.
Do roka se uskuteční 6 patnáctidenních turnajů, 3 z nich v této hale. Pro každý turnaj se buduje nové dohyo, v jehož středu je zakopáno šest předmětů pro štěstí. Byla nám vysvětlena i symbolika těchto předmětů, ale zapomněl jsem ji, protože byla strašně složitá.

Střecha nad kolbištěm pak má připomínat střechu šintoistického chrámu. Na další fotce je pak nepříliš názorně vyfocen detail této střechy, kde různobarevné střapce v rozích představují roční období. Na střapcích visí bílé papírky, což je místo, odkud se na zápas dívají bohové.



Nebojuje se přímo na tvrdé hlíně, ale kruh se před soubojem posype jemnou hliněnou drtí. Na fotce je příprava tréninkového kruhu. Před oficiálními souboji se uskutečňuje řada formálních rituálu. Jedním  hlavních je očištění kruhu solí, kdy každý ze zápasníku rozhodí hrst soli do kruhu. Někteří zápasníci sypou solí i sami sebe.
Jsou obecně dva způsoby jak vyhrát. Buďto je třeba vytlačit soupeře z kruhu, nebo ho donutit, aby se dotknul země nějakou jinou částí těla než chodidly. Nejsou dovoleny údery pěstí, tahání za vlasy, vyškrabávání očí (doslovný překlad), škrcení a kopání. V sumu neexistují žádné váhové kategorie.

Banzuke (výkonnostní třídy)
Celkem je asi 800 zápasníků sumo. Je pevně stanoven horní limit pro cizince, zapomněl jsem přesně kolik, ale zhruba 60. V současnosti je mezi zápasníky jeden čech. Nevím jak přesně se zápasník sumo (rikishi) dostane do nejnižší třídy, ale platí, že zápasníkem se může stát pouze mladý muž s dokončeným základním vzděláním ve věku 15-22 let měřící aspoň 173 cm a vážící minimálně 73 kg. Pro zajímavost průměrná výška zápasníků je 185 cm (jako já) a váha 155 kg (2x jako já).
 
1.   Yokozuma (nejvyšší třída)
2.   Ozeki
3.   Sekiwake
4.   Komusubi
5.   Maegashira
V 5 nejvyšších třídách zvaných maku-uchi je nyní 42 rikishi a nemělo by jich být více. V současnosti je pouze jeden yokozuma, jmenuje se Asasyoryu a pochází z Mongolska. Tato skupina zápasníků plus Juryo (6 rank) mají několik privilegií. Mohou se ženit, pobírají plat a mají speciální účesy v podobě listu stromu ginko. Pozice yokozumy je vyjímečná, v 300 leté historii jich bylo pouze 62. Yokozuma nemůže být
6.   Juryo
7.   Makushita
8.   San-dan-mae
9.   Jo-ni-dan
10. Jo-no-kuchi
sesazen i když nepředvádí dobré výkony, ale v tom případě se od něj očekává rezignace a odchod do důchodu. Na to, aby se stal rikishi yokozumou, musí vyhrát dva po sobě následující turnaje, ale ani to nemusí stačit. Komise zvaná Sumo Kyokai posuzije, zda má zápasník správný charakter na to, aby byl oceněn takovouto pozicí. V jiných třídách je postup či sestup otázkou předvedeného výkonu v turnajích.

Dosti bylo teoretického úvodu a můžeme přejít k praktické ukázce jak vyběhnout se zápasníkem sumo třídy Makushita.