Se zanedbatelným zpožděním (cca dvou měsíců) Vám chci ukázat pár fotek z Takachiha, což je malinká vesnice uprostřed ostrova Kjúšú, kde se konal česko-japonský seminář. Je to místo, kde podle pověsti sestoupil z nebes Ninigi-no-mikoto a začal osídlení Japonska (pozor, takových míst je v Japonsku víc). Toto místo je prosáklé legendami skrz naskrz. Kromě velice kvalitního odborného programu, který se, mimo jiné, odehrával v bílé budově s červenou střechou uprostřed prvního snímku, jsme měli i pestrý doplňkový program. Navštívili jsme svatyni Amano Iwato-jinja, kde se podle legendy ukryla bohyně slunce Amaterasu do jeskyně a na zem padla noc. U vchodu do jeskyně (třetí foto) se shromáždili ostatní bohové a vymýšleli jak jí dostat ven a obnovit sluneční svit. Nakonec začali předvádět směšné scénky a smát se. Ona byla zvědavá a tak vykoukla a oni jí už nedovolili znovu zalézt.

Jako upomínka této legendy se dodnes ve vesnici tančí tanec Iwato Kagura, který nám byl také předveden. V originále má přes 30 částí a tančí se celou noc. Nám úplně stačil dvouhodinový výběr. Tanečníci se nejdřív došli pomodlit do blízkého chrámu a potom se za doprovodu bubnu, pišťal a chřestidel přesunuli do budovy (první foto). V zápětí nám pan principál (druhé foto) pověděl něco o tom co uvidíme a pak už se začalo tančit. I když je to tanec náboženský, tak ho účastníci berou s nadhledem a tančením se baví. Svojí velkorysost ukázali tím, že 3 role svěřili vybraným účastníkům konference (japonec, čech a slovák na pátém obrázku). Tito amatéři sice postrádali jistotu zkušených mistrů, vše ale dohnali zápalem, takže do programu dobře zapadli. Poslední tanec (šesté foto) představoval legendu o prvních obyvatelých Japonska Izanami a Izanagi (něco jako Adam a Eva). Tanec popisuje objev výroby a následnou ochutnávku saké. Saké je pro Japonce opravdu důležitý nápoj...

Další večer jsme po exkurzi do výrobny šoču (japonská pálenka z rýže, brambor, ovoce, no prostě čehokoliv) měli k večeři sómen-nagaši, v překladu "nudle-plavat". Paní domácí pouštěla uvařené nudle sómen do bambusového korýtka s tekoucí vodou, no a my s hůlkami v plné pohotovosti stáli kolem aquaduktu a chytali si večeři. Každý se najedl podle svých schopností. Nakonec to chytání nudlí nebylo až tak složité, takže se najedli opravdu všichni. Jako zlatý hřeb se na závěr posílali malé rajčátka a to už byla opravdu výzva. Světla lamp přivábila i nezvané hosty - na obrázku brouk nosorožík pro evropana obdivuhodné velikosti.

V Takachihu na venkově bylo prostě nádherně, každý den jsem se vzbudila v šest a sledovala vychod slunce nad zamlženými horami. Ubytováni jsme totiž byli dost spartánsky. Všichni dohromady jsme bydleli v tradičním japonském ryokanu, kde se spí na zemi na matracích značky "futon" (třetí foto ze společné pánské noclehárny). Ráno se ležení zabalí do velkých vestavěných skříní a prostor slouží k denním aktivitám. Celou dobu se o nás starali místní babči a já jsem se nimi na rozloučenou musela vyfotit. Tuto fotku jsem nazvala "obřík". Při odjezdu nám všichni přišli zamávat. A kdyby jste nepoznali čím, že to mávají, tak vězte, že jsou to suvenýry z Čech a Slovenska, které od nás dostali. V pozadí je budova, ve které 5 dní bydlelo 50 lidí.

クラーラ