Úvodní stránka
Archiv
Navzdory dešťové
sezóně (ne že by nutně mělo pršet, ale na nějaké
výhledy může člověk rovnou zapomenout) jsem opět vyrazili do
Okutamy. Důvodů bylo několik. Vedle obligátního
"vyvětrání" a ochlazení v zeleni, to byla
zkouška kondice a "zajetí" nových pohorek
našich japonských kamarádů M. a A., které s
sebou chceme vzít v nejbližší budoucnosti na Fuji.
Bohužel A. měla ten den nějaké rodinné záležitosti
a tak jsme vyrazili pouze s M.
Vlakem a autobusem jsme se dopravili do Nippary, která je známá hlavně díky jeskyni. Jeskyně jsou v geologicky mladém Japonsku vzácností a tak je těch několik málo hojně navštěvováno i když prý není o co stát (nebyli jsme tam, jenom nám to někdo pomluvil). Takže místo pod zem jsme se vypravili proti proudu pěkného potoka (první foto) a začali pomalu stoupat. Naším prvním postupovým cílem byla skála Inamura-iwa (cca 900 m.n.m., na druhém fotu lehce v oparu, deštná sezóna je deštná sezóna...). Nebojte, nelezli jsme tam stěnou která je vidět na fotce, ale pěkně jsme jí obešli zezadu. Vršek je tvořen pěknou skalkou, tak akorát aby jí člověk vylezl bez obav a jištění a přitom měl pocit, že to není pouze "choďák". Na samém vrcholku vznikla třetí fotka, na které H. hledí vstříc světlým zítřkům (nebo že by snad houstnoucí oblačnosti?) a M. trochu s obavami obhlíží sestupovou cestu. Ta byla zkrášlena všemožnými přírodninami, viz. čtvrté foto.
Potom jsem již po hřebenu vytrvale stoupali směrem na Taka-no-su (Jestřábí hnízdo, 1737 m.n.m.). Za časů šogunátu Edo byla celá hora honebním revírem pro lov s jestřáby a obyčejným lidem byl vstup zakázán. To už však dlouho neplatí a tak bychom byli bývali mohli být uchváceni výhledem na přehradu Okutama-ko kdybychom ovšem nebyli v mraku. Ani obědem jsme se příliš nezdrželi (protože na nás podnikaly nálety roje muchniček), pouze udělali dokumentační foto pro M. (byla to pro něho zatím nejvyšší zdolaná hora) a začali polehoučku spolu s hlavním hřebenem klesat zpět do Okutamy.
Vlakem a autobusem jsme se dopravili do Nippary, která je známá hlavně díky jeskyni. Jeskyně jsou v geologicky mladém Japonsku vzácností a tak je těch několik málo hojně navštěvováno i když prý není o co stát (nebyli jsme tam, jenom nám to někdo pomluvil). Takže místo pod zem jsme se vypravili proti proudu pěkného potoka (první foto) a začali pomalu stoupat. Naším prvním postupovým cílem byla skála Inamura-iwa (cca 900 m.n.m., na druhém fotu lehce v oparu, deštná sezóna je deštná sezóna...). Nebojte, nelezli jsme tam stěnou která je vidět na fotce, ale pěkně jsme jí obešli zezadu. Vršek je tvořen pěknou skalkou, tak akorát aby jí člověk vylezl bez obav a jištění a přitom měl pocit, že to není pouze "choďák". Na samém vrcholku vznikla třetí fotka, na které H. hledí vstříc světlým zítřkům (nebo že by snad houstnoucí oblačnosti?) a M. trochu s obavami obhlíží sestupovou cestu. Ta byla zkrášlena všemožnými přírodninami, viz. čtvrté foto.
Potom jsem již po hřebenu vytrvale stoupali směrem na Taka-no-su (Jestřábí hnízdo, 1737 m.n.m.). Za časů šogunátu Edo byla celá hora honebním revírem pro lov s jestřáby a obyčejným lidem byl vstup zakázán. To už však dlouho neplatí a tak bychom byli bývali mohli být uchváceni výhledem na přehradu Okutama-ko kdybychom ovšem nebyli v mraku. Ani obědem jsme se příliš nezdrželi (protože na nás podnikaly nálety roje muchniček), pouze udělali dokumentační foto pro M. (byla to pro něho zatím nejvyšší zdolaná hora) a začali polehoučku spolu s hlavním hřebenem klesat zpět do Okutamy.
Po cestě dolů se k nám přidal jeden podivný Japonec. To že si občas něco mluvil sám k sobě mi ani tak nevadilo jako to, že se nás (lépe řečeno mě) držel jako klíště. Když jsme se pokoušeli setřást ho rychlým tempem, také přidal. Když jsme udělali přestávku, také se zastavil. No prostě hrůza. Nemám ráda když jde někdo těsně za mnou a tento pocit se ještě násobí, když je to někdo cizí a navíc podivín. Přesto se výlet vydařil, zdolali jsme 1200 m nahoru, 1400 m dolů, M. to celé vydržel v nových botách a prokázal jistou fyzickou kondici (i když posledních 100 metrů k vrcholu už šel spíše silou vůle), takže ho s sebou na Fuji vezmeme. Teda jestli budeme schopni najít termín, který nám všem bude vyhovovat.