Zatímco K. ve svém jediném volném dni v týdnu usedla ke hrám na počítači (ale jenom proto, že venku celý den prší), na mě zbyla neméně zábavná záležitost a tou je aktualitka o návštěvě Tama ZOO. K té jsme se odhodlali v sobotu, den před mým odjezdem do Švýcarska. Počasí nám přálo a sluníčko krásně svítilo (to pochopitelně znamená, že jsem si na konferenci ve svém volném čase loupal kůži v obličeji). Při hledání možného cíle našeho výletu nám padla do oka právě tato zoologická zahrada, která se podle mapy nacházela v nedaleké části Tokia. Při podrobnějším studiu vyšlo najevo, že je to 20 km, ale nezalekli jsme se a vyrazili na našich nákupních kolech.

Cesta naštěstí naprostou většinu trasy následovala řeku Tamagawa, po jejíž straně vede cyklistická a běžecká stezka, na které jsme rozhodně nebyli sami. To je ostatně zachyceno i na první fotce. Na poslední tři kilometry jsme se oddělili od řeky a následováli do kopců malý potok, který nás dovedl až ke vstupu do ZOO. Podle prospektu se tato zahrada rozprostírá v krásném prostředí a má celkovou rozlohu 52 ha. Zvířata v ní jsou pak umístěna v prostředí přirozeném v místě jejich výskytu. No nevím, nebylo to úplně jako ostravská ZOO v minulosti (i stromy z betonu), ale k přirozenému prostředí to mělo celkem daleko.

První jsme zamířili k insektáriu, tedy pavilonu plnému hmyzu. Už u vchodu jsem nedokázal odolat atrakci, která je tam asi umístěna především pro mladší návštěvníky. Na fotce si ostatně v pozadí můžete všimnout smutnit jednoho z nich, kterého jsem vyštval. V samotném insektáriu už byl k vidění standartní výřad hmyzu a za pozornost snad stáli jen brouci, kteří žijí bez světla hluboko v jeskyních a sami svítí. Jsou umístěni v temné komoře, kde jsme s trochou fantazie zahlédli dva zelené body, takže o jejich velikosti a tvaru nevíme stále zhola nic.

Cesta nás dále vedla do africké části zahrady, které dominuje obrovský výběh pro lvy, kterým se vine asfaltová cesta po níž se občas projede autobus s odvážnými japonci. Jak je vidno na fotce, je autobus maskován za zebru, ale nemyslím si, že by se lvi nechali zmást tak lehce. Prošli jsme kolem mnoha dalších výběhů se zvířaty známými i z našich zoologických zahrad (lachtany jsme neviděli), ale za fotku to nestálo (resp. za zveřejnění fotky).

Našim cílem byla především australská část zahrady, kde se měl nacházet pavilon koal. Musím se přiznat, že mě tato zvířata poněkud zklamala. Lenochod by jim dozajista utekl a vykazovala asi tolik aktivity jako K. kolem sedmé ráno. Nicméně si fotku zasloužili. Na předposlední fotce je pak papoušek, který byl stejně aktivní jako medvídek koala, ale lépe zabarven.


Shlédli jsme pochopitelně ještě spoustu dalších zvířat, např. výběh krtků či vzácné japonské jeřáby (ptáky, ne stavební stroje), ale byl pomalu čas na zpáteční cestu. Tu jsme absolvovali po stejné cestě (viz. poslední foto), ale za daleko většího tepla a pod již ostrými slunečními paprsky. Není třeba zdůrazňovat, že 40 km na našich kolech nás naprosto odrovnalo a nepomohlo ani hodně volné tempo jízdy.

ホンザ