Byl příjemný letní večer a jelikož se od jihozápadu blýskalo, bohužel ve směru panelákové zástavby sídliště Písnice, vyrazili jsme s přítelkyní z návštěvy u mých rodičů o několik minut dříve, abychom si vychutnali blesky před příjezdem autobusu číslo 113 směrem na Kačerov, který měl jet ve 21:04 SELČ.
Odešli jsme ve 20:57, jen v nátělníčku respektive triku bez rukávů, a pomalou chůzí se dostali do půli cesty k zastávce, naproti budově libušské sokolovny, to mohlo být 20:58. Poklidný větřík se proměnil v silnější vítr, který s sebou přinesl podivné, mně doposud neznámé srážky. Při pohledu na lampy pouličního osvětlení se ve vzduchu vznášelo cosi jako přechlazené kapičky vody. Nebyl to sníh ani dešťové kapky, zato byly velmi chladné. Nepadaly přímo jako kapky vody, ale poletovaly podobně jako sněhové vločky, i když měly kulový tvar. Na zemi po nich však zůstávaly mokré tečky jako po kapkách vody a na kůži byly cítit jako studená masáž. Určitě tedy nešlo o drobné krupky. Tento jev trval asi půl minuty a poté začalo klasicky pršet. Jelikož nešlo o žádný silný déšť, nespěchali jsme do zastávky autobusu, vzdálené asi jen 40 metrů, ale pouze se schovali do závětří domu v ulici U Libušské Sokolovny – tedy jen doprava za roh. I déšť byl chladný, a tak si přítelkyně vyndala mikinu a oblekla se. Odhaduji že v tuto chvíli mohlo být přibližně přesně mezi 20:59 a 21:00 SELČ.
Jen velmi krátce, méně než půl minuty, jsme postávali na severní straně domu přikryti jen asi půlmetrovým přesahem střechy zakončené okapem. Z ničeho nic to začalo. Nejprve se k dešti přidaly malé kroupy velikosti hrášku, ale než se člověk stihl ujistit, tedy jen po několika málo sekundách, že jde o kroupy a ne jen o malé lehké krupky, začaly padat kroupy o velikosti od jednoho centimetru více. Nástup byl tedy velmi rychlý. Přitiskli jsme se ke stěně domu a rukama si kryli alespoň hlavu. Zpětně si uvědomuji, že se výrazně setmělo.
Od této chvíle je můj odhad času díky silnému zážitku subjektivně nepřesný. Zdálo se mi, že ty největší kroupy, velikosti 6-7 cm, padali jen několik málo minut. Jak ale bude popsáno a ukázáno dále, jde jen o falešný pocit, protože mé pozorování jsem podle dostupných časových značek z fotek a videí odhadl na minutu přesně a i podle časů na dostupných fotkách a videích, které jsme pořídili, je jasné, že velké kroupy padaly po dobu 10 minut.
Začátek padání velkých krup bych odhadl na 21:00 SELČ s nepřesností půl minuty. Asi 2 minuty kroupy padaly s doprovodem jen slabého deště, protože přesah střechy a směr větru stačily na to, abychom stáli relativně v suchu. První minutu jevu bylo možno pozorovat velké kroupy, jak se tříští o silnici a chodníky jen několik málo desítek centimetrů od nás a ledové úlomky nám masírují nohy. Pamatuji si, jak se během 1 až 2 minut zaplnila ulice kroupami až po okraj obrubníků, že bylo zcela bílo a nebyl vidět asfalt. Obrubníky mají výšku 15 cm. Do této chvíle jsme stáli asi jen 2,5 metru od rohu domu směrem k Libušské ulici, mohlo být 21:02 SELČ.
Po té se přidal i velmi silný déšť, který přišel téměř skokem. Z relativního sucha a pár kapek na kalhotách se stalo polití kýblem vody. Já stál zády k Libušské ulici a během několika málo sekund jsem byl zezadu zcela mokrý. Vítr již nešel výhradně od jihu a já zezadu cítil masáž i několika menších krup, proto jsme se podél zdi posunuli asi o 3 metry dál od Libušské ulice. Během několika sekund se také změnil charakter vzhledu ulic z hromad krup na velmi živé potoky s ledovou tříští.
Zde využiji časové značky videa pořízené mou sestrou ze 100 metrů vzdáleného paneláku, která náhodně s kroupami nahrála i autobusy 198 a 113 jedoucí jen 27 sekund po sobě. První z nich, autobus 198, kolem nás projel ve 21:06:30 SELČ. Stotřináctka jela tedy o 3 minuty déle vůči jízdnímu řádu. Toto je možná důvod, proč jsem si myslel, že vše trvalo kratší dobu a že jsem špatně odhadl trvání jevu.
Při příjezdu autobusu 113 ve 21:07 nám bylo jasné, že se neodvážíme přeběhnout oněch 50 metrů na zastávku a odjet, protože stále padaly kroupy o velikosti 6-7 cm. Několik minut po odjezdu autobusu se přítelkyně narychlo odvážila sundat batoh a vytáhnout z něj mobil a pořídit videozáznam. Jeho začátek byl ve 21:10:03 SELČ a stále padaly velké kroupy, v tuto chvíli tedy plných 10 minut. Z videa i reálu je ale už vidět, že kroupy se při dopadu nezdají tak velké. Je to ale pouze způsobeno skutečností, že se přímo netříštily o silnici, ale padaly do 15 cm hlubokého toku ledové tříště, kde jakoby nevynikaly ale spíše se schovávaly. Bohužel na videu jednotlivé kroupy vidět nejsou, proto jejich pokračující padání mohu doložit jen podle toho, co si pamatuji.
Během nahrávání videa, které bylo dvakrát přerušeno, se ucpal i okap pod kterým jsme stáli a voda tak začala téci přímo na nás. Velikost krup se také zmenšila na 1 cm a menší a opět velmi rychle se změnila intenzita deště. To souhlasí s dalšími videi mé sestry, na kterých je ve 21:10:05 SELČ zaznamenán silný vítr a hustý déšť s velkým počtem krup a ve 21:11:04 SELČ už jen slabý vítr a mírný déšť s velkým počtem malých krup. Ve 21:11:28 SELČ je pak na videu vidět už jen velmi slabý vítr.
Přibližně v tuto dobu jsme se s přítelkyní rozhodli přeběhnout zpět k mým rodičům, jelikož pršelo jen málo (což nám vůbec nevadilo, promočeni jsme dávno byli kompletně) a padaly pouze klasické malé kroupy velikosti hrášku. Sundali jsme si batohy, dali je nad hlavu a během se vydali zpět do ulice Výletní, to mohlo být asi 21:12. Libušskou ulici, tou dobou 15 cm hluboký rozvodněný potok s ledovou tříští, jsme ale museli překonávat pomalu. I běh po ledových kuličkách na mokrém chodníku nebyl nijak rychlý. Cestou jsme se stavili v přístřešku autobusové zastávky U Libušské Sokolovny, kde jsem si jen vyndal klíče od domu a běželi jsme dále. Celý návrat odhaduji na asi jednu minutu, což potvrzuje další video mé sestry, která náš doběh do domu náhodou nahrála. Došlo k němu ve 21:12:57 SELČ. Ve chvíli doběhu už jen velmi slabě pršelo, ale stále padaly malé kroupy. Vítr se měnil z bezvětří do nepříliš silných poryvů. Poslední video mé sestry dokládá slabé krápání a žádné kroupy ve 21:14:26 SELČ a podle mých fotek krup donesených z venku zcela přestalo pršet mezi 21:16 a 21:17 SELČ.
Další vývoj situace již není tak podrobný. Během několika málo minut, co přestalo pršet, se z panelových i rodinných domů vydali ven majitelé aut a nemovitostí vyčíslit škody. Posetmělé sídliště tak bylo plné bílé ledové pokrývky a zvědavých, jistě i vyděšených lidí. Škody byly značné. Ďolíčky na autech, rozbitá čelní i zadní okna a světla, sesunuté a rozbité tašky na střechách, polámané větve, vyvrácené a zlomené stromy, poničené zateplení domů, vymlácená okna a lodžie, odřené dřevěné lodžie a zničené květináče a další věci na nich...to jsou jen na první pohled viditelné škody. My s přítelkyní si naštěstí odnesli jen několik modřin, a tak jsem se vrhl do focení na sever odcházející bouře. Pohled z okna mám od rodičů ale na východ, takže jsem byl schopen zaznamenat pouze její část.
Snímky jsem s několika přerušeními pořizoval od 21:26 SELČ. Těsně za bouří se táhla potrhaná oblačnost, která během pár minut odešla a od 21:30 SELČ bylo na východě možno pozorovat i několik hvězd. Po odchodu bouře se výrazně oteplilo, což potvrzuje i skutečnost, že kroupy na ulicích se začaly odpařovat – z ledových hromad stoupal kouř. Poslední snímek hvězd a bouře mám ve 21:53 SELČ, kdy jsem přerušil pozorování. Stále bylo bezvětří až velmi slabý vítr a nepršelo. Naprostá většina blesků probíhala pouze v mraku, a to v jeho horní části, jen málo blesků, které jsem viděl a nafotil, šlo do země.
Dále jsem pozoroval až ve 23:08 SELČ, když už bylo opět zataženo, pršelo a od jihu se opět blýskalo a foukalo. Podle mých snímků uhodilo několik blesků v těsné blízkosti domu mezi 23:14 a 23:17 SELČ, což přirovnávám k maximu druhé bouře toho dne, která prošla přes Písníci a Libuš. Tentokráte šlo ale už jen o klasickou bouři se silným větrem i deštěm. Varování hasičů, kteří odklízeli spadlé stromy, před dalšími kroupami se tedy nenaplnilo. Zde končí mé fotografické i vizuální pozorování.
