Než si povíme, co zajímavého lze v těchto dnech vidět na obloze, nemůžeme pominout zprávu, která oběhla snad všechny sdělovací prostředky. 28. dubna se do vesmíru vydal Denis Tito, který si tuto cestu sám zaplatil a je označován za prvního amatérského kosmonauta. Nemyslím, že je toto označení zcela přesné. Již před ním se do vesmíru vydali kosmonauti, kteří rozhodně nebyli řádnými členy posádek a od Denise Tita je odlišuje jen to, že si cestu neplatili z vlastní kapsy. Před lety v lodi Sojuz cestoval japonský novinář Tohiro Akijami, který měl přímo z Miru několik televizních vystoupení a jehož cestu ruské straně zaplatily japonské televizní společnosti. Stejnou cestu, tedy na Mir, absolvovala i chemička Helen Sharman, které cestu zaplatilo konsorcium britských společností. A ještě před tím se prostí civilisté objevili na palubě amerických raketoplánů, jistě si vzpomeneme na učitelku Christu McAuliffe, která tragicky zahynula při havárii Challengeru v roce 1986.
Proč tedy Denis Tito nyní vzbudil tolik rozruchu, když již dříve se
podobné výlety uskutečnily? Příčina je zřejmě v tom, že dosud ruská či
americká strana vzala civilistu na výlet na své zařízení, tedy na Mir či
na let raketoplánem. Nyní však ruský Sojuz dopravil Denise Tita na Mezinárodní
kosmickou stanici (ISS), která není ruským majetkem, a ostatní zúčastnění
vyjádřili dosti silný nesouhlas s návštěvou tohoto turisty. Není se čemu
moc divit, přece jen do ISS mnoho států investovalo spoustu peněz. Nakonec
musel Denis Tito podepsat, že je zodpovědný za škody způsobené jeho pobytem
na stanici, včetně takových škod jako je jeho vlastní zranění či smrt.
Za pár let zřejmě budou podobné cesty amatérských kosmonautů běžné, ale
teď zřejmě na nějakou dobu bude Denis Tito poslední. I když můžeme jen
těžko hádat na jak dlouhou.
Další zajímavou zprávou, která sice neměla v médiích takovou popularitu,
ale která je velmi významná pro naše chápání sluneční soustavy, je zveřejnění
objevu měsíce u transneptunického tělesa. Transneptunická tělesa (TNO)
jsou tělesa obíhající za drahou Neptuna. Mnoho desetiletí bylo známo jen
jedno takové těleso, totiž Pluto, ale nyní již jich známe několik set.
V této souvislosti stále sílí hlasy, aby Pluto již nebylo považováno za
planetu, ale bylo zařazeno právě mezi TNO, se kterými má hodně příbuznou
dráhu i fyzikální parametry. Posledním silným argumentem odpůrců bylo,
že Pluto přece má svůj velký měsíc Charon. Jak vidno, ani v tomto není
Pluto nijak výjimečné, svůj velký satelit má i těleso 1998 WW31. (Na své
jméno zatím čeká, z tohoto provizorního označení vidíme, že bylo objeveno
v roce 1998. Právě při dalším pozorování, které mělo zpřesnit jeho dráhu,
aby mohlo dostat definitivní pojmenování, byl objeven jeho měsíc.)
Ale vraťme se k tomu, co můžeme na obloze vidět pouhým okem nebo s pomocí malých dalekohledů. Z planet je viditelná Venuše, ale jen v ranních hodinách. V těchto dnech má maximální jasnost, ovšem vychází až za svítání. Ale ještě v průběhu května se její viditelnost zlepší a bude tak skutečnou ozdobou ranního východního obzoru. Další viditelnou planetou je Mars, který lze pozorovat ve druhé polovině noci. Naopak Jupiter a Saturn, kteří zdobili v předcházejících měsících večerní oblohu, již neuvidíme. Saturn již je nepozorovatelný, Jupiter ještě lze v první polovině května zahlédnout večer nízko nad severozápadním obzorem, ale rychle se v záři Slunce ztratí i on.
Ovšem musím se zmínit i o další planetě, kterou obvykle neuvádím, totiž o Merkuru. Ten se pohybuje v blízkosti Slunce a je tudíž velmi obtížně pozorovatelný. Jen několikrát do roka, když má maximální úhlovou vzdálenost od naší hvězdy, je reálná šance jej zahlédnout. Vyžaduje to ovšem pozorovací stanoviště s nerušeným výhledem na obzor (v tomto případě na západní obzor) a též průzračnou atmosféru s dobrou viditelností i nízko nad ním. V květnu šance na takové jasné dny určitě je a navíc 24. května večer máme jedinečnou šanci vidět Merkur v blízkosti velmi tenkého měsíčního srpku. Merkur bude asi sedm měsíčních průměru severněji.
A za podívání samozřejmě stojí i Měsíc samotný. V úplňku je 7. května,
v poslední čtvrti 15. května, v novu 23. května a v první čtvrti 29. května.
Jak zde již bylo několikrát zmíněno, období kolem úplňku je vhodné pro
pozorování měsíčních moří. Pro spatření kráterů je vhodnější menší fáze,
kdy krátery na rozhraní světla a stínu jsou osvětleny z boku a tudíž dobře
vyniknou. Přeji hezkou podívanou.