Před měsícem jsem na tomto místě psal o astronomických událostech, které nás čekají v roce 2002, a zmínil jsem se, že k žádné mimořádné události letos nedojde. Příroda nás však opět překvapila a tak již hned na začátku roku proběhla sdělovacími prostředky zpráva o těsném průletu planetky (asteroidu) kolem Země.
Toto těleso zatím nemá jméno, používá se pro něj předběžné označení 2001 YB5. Jeho velikost je asi 300 metrů a bylo objeveno 27. prosince 2001 týmem amerických astronomů, který vede slavná objevitelka planetek Eleanor Helin. Již z prvních údajů bylo patrné, že se jedná o planetku blízkozemní, která se na své dráze dostává do blízkosti naší planety. Bylo však třeba dalších pozorování, aby se znalost dráhy 2001 YB5 zpřesnila natolik, že bylo možno říci, jak daleko od nás proletí a zda případně Zemi neohrozí.
Během prvních dnů roku 2002 byla tato planetka pozorována z observatoří na celém světě a po přesném změření jejího pohybu bylo určeno, že proletí kolem Země 7. ledna 2002 ve vzdálenosti 833 tisíc kilometrů. Bylo to blízko, ale pořád je to ještě dvakrát větší vzdálenost než k Měsíci, takže se nebylo čeho obávat. Ale samozřejmě tato událost opět rozpoutala diskuze o možném nebezpečí zásahu Země planetkou.
Těleso, které v roce 1908 způsobilo tunguzskou katastrofu a vykácelo les v okruhu 50 kilometrů, bylo menší než 100 metrů. Průměr planetky 2001 YB5 je více než třikrát větší a tak by jeho dopad znamenal zkázu v okruhu několik set kilometrů. Je zřejmé, že v případě hustě obydlené oblasti, jako je Evropa, by to znamenalo obrovskou pohromu. A objev nebezpečí pouhých několik dní předem nedává naději na podniknutí protiopatření.
Ale blízkozemních planetek, které jsme již někdy pozorovali a tudíž víme, po jakých drahách se pohybují, přibývá a tak je možno vypočítat, zda nás při některém z dalších přiblížení nezasáhnou. A žádné z těles v databázi v budoucnosti několik desítek let nebezpečné nebude. Musíme jen doufat, že nás nezasáhne planetka, kterou jsme dosud nespatřili a o které tudíž nic nevíme. Bohužel zatím je takových většina.
Ale pojďme od úvah o kosmických katastrofách k dění na obloze. V únoru budeme moci pozorovat tři ze čtyř jasných planet. Pouze Venuši neuvidíme. Mars, Jupiter i Saturn lze pohodlně spatřit už ve večerních hodinách. Mars zapadá nejdříve, již po desáté hodině. Jupiter a Saturn jsou nad obzorem většinu noci. Jupiter zapadá až po páté, koncem února kolem čtvrté. Saturn se pod obzor ponoří o něco dříve, na začátku února kolem třetí, na konci měsíce kolem druhé.
Za podívání samozřejmě stojí i Měsíc. 4. února bude v poslední čtvrti, 12. února v novu. První čtvrť, kdy dobře vidíme měsíční krátery, které na rozhraní světla a stínu vyniknou, bude 20. února. A úplněk, který je vhodný pro pozorování měsíčních moří, nastane 27. února.
Obzvláště bych chtěl upozornit na noc z 20. na 21. února, kdy Měsíc
bude procházet kolem Saturna, minimální vzdálenost bude kolem druhé, kdy
už budou Saturn s Měsícem zapadat. Podobné to bude v noci z 22. na 23.
února, kdy Měsíc projde kolem Jupitera. V tomto případě dokonce kolem čtvrté
hodiny, kdy budou tato nebeská tělesa zapadat, dojde k zákrytu Jupitera
Měsícem.