Možná srážka s planetkou za 878 let

Asi před měsícem proběhla sdělovacími prostředky další zpráva, že Zemi hrozí srážka s planetkou. Je tomu skutečně tak, 5. dubna 2880 se s námi s pravděpodobností 1:300 srazí planetka 1950 DA. Je to sice nejvážnější ohrožení, které bylo dosud zjištěno, ale pravděpodobnost 1:300 je pořád dost nízká, než aby byl důvod k nějaké panice. Navíc 878 let, které do případné srážky zbývají, je dost dlouhá doba, aby se dala podniknout vhodná opatření v případě, že se po zpřesnění znalosti dráhy hypotéza srážky potvrdí.

Pravidelní čtenáři mých článků se jistě lehce pozastavili nad označením 1950 DA. Planetky se předběžně označují rokem objevu a dvojicí písmen, v tomto případě by se tedy jednalo o planetku objevenou před padesáti roky. Ano, tato planetka opravdu byla objevena již v roce 1950. Nicméně tehdy rychle zeslábla a byla ztracena z dohledu dříve, než mohla být přesně určena její dráha. Proto jí zůstalo předběžné označení. Nyní po dalších pozorováních ji již jistě přidělení jména nemine.

Znovu byla spatřena až v roce 2000. O rok později, v březnu 2001 prolétla kolem Země ve vzdálenosti necelých 8 milionů kilometrů. Na tuto vzdálenost již mohla být zkoumána radarem, takže máme poměrně dobrou představu o její velikosti. Průměr tohoto tělesa je mírně nad jedním kilometrem. V případě srážky by zkázou byl postižen celý kontinent. To by samozřejmě bylo hrozné, ale o globální katastrofu by se nejednalo. Těleso, které vyhubilo dinosaury, mělo průměr zhruba desetkrát větší.

A máme dobrou představu i o její dráze. To právě díky tomu pozorování z roku 1950. Pokud známe pohyb planetky v posledních padesáti letech, lze poměrně přesně určit, jak se bude pohybovat v následujících stoletích. Nicméně jistá malá nepřesnost tu stále zbývá. Planetky sice nevyvíjejí bouřlivou aktivitu jako komety, ze kterých v blízkosti Slunce neustále něco tryská a kometa je tak mírně odsouvána opačným směrem. Spočítat tedy přesnou dráhu komety je prakticky nemožné.

U planetek tento problém není, ale i u nich se s odsouvání z jejich dráhy, byť nepatrným, setkáváme. Příčinou je tlak záření. Je-li část planetky rozpálená od Slunce, vyzařuje do prostoru tepelné záření a tak na ni působí malá síla opačným směrem. Je zřejmé, že abychom tento mechanismus, kterému se říká Jarkovského efekt, mohli popsat, potřebujeme znát, jak planetka rotuje. A to v současné době přesně známo není. Jak jsem se již zmínil, je vliv tohoto jevu na dráhu planetky nepatrný, ale za osm století se již trochu projeví a může to znamenat právě rozdíl mezi srážkou a bezpečným průletem kolem naší planety. Pozorování v dalších letech a staletích jistě dráhu zpřesní a rozhodnou tak, zda je srážka vyloučena nebo zda se má lidstvo připravovat na nějakou akci.

Ale přejděme od planetek prolétávajících kolem Země v daleké budoucnosti k podívané na současné obloze. Květen je měsícem velice bohatým na viditelnost planet. Všechny, které lze vidět okem, jsou shromážděny na večerní obloze. Stačí se krátce po západu Slunce, ještě za soumraku, podívat nad západní obzor. To nejjasnější, co tam uvidíme (samozřejmě nepočítáme Měsíc, ten je pochopitelně jasnější), je Venuše. Kousek pod ní a mírně doprava je načervenalý Mars. Za dobrých podmínek můžeme pod nimi a opět trochu napravo od nich, spatřit Saturn, který ale je již velmi nízko nad obzorem. A ještě níže, opět napravo od Saturnu, je Merkur. Ale ten spatříme jen za opravdu výborných podmínek. A tuto sestavu planet doplňuje Jupiter, který je trochu dále, nalevo a nahoře od Venuše.

Obzvláště toto seskupení bude krásné v polovině května, kdy mezi planetami bude procházet Měsíc. 14. května bude poblíž Marsu a Venuše, o den později 15. května bude mezi Venuší a Jupiterem. V těchto dnech bude mít Měsíc podobu tenkého srpku, protože nov připadá na 12. května. První čtvrti dosáhne 19. a úplňku 26. května.

Ozdoba dubnové oblohy kometa Ikeya-Zhang již zvolna slábne a stává se tak zajímavou pouze pro větší přístroje. Nicméně zůstala nám po její dubnové show spousta hezkých fotografií.

Ohledně komet ovšem máme i jednu smutnou zprávu. Jistě si všichni pamatujeme na jasnou kometu roku 1996, kometu Hyakutake. Tou smutnou zprávou je, že její objevitel japonský astronom Yuji (Judži) Hyakutake zemřel ve věku 51 let na selhání srdce. Rozlučme se tedy pro dnešek jeho slovy, která pronesl v onen památný rok 1996: „Nezáleží mi na tom, jak bude kometa pojmenována. Pokud si lidé mohou užít podívanou na ni, je to pro mě ta nejšťastnější věc.“

Tento snímek zachycuje kometu Ikeya-Zhang poblíž známé galaxie M31 v souhvězdí Andromedy. Fotografii pořídil 9. dubna 2002 Gerald Rhemann.