V letošním roce se stává skoro pravidlem, že se na těchto stránkách setkáváme vždy, když se objeví nová planetka, která nějakým způsobem ohrožuje Zemi. Jistě to ale není způsobeno tím, že by se do nás v poslední době planetky nějak zkoušely trefovat. Prostě jen je k dispozici lepší technika a tak víme i o případech, které by dříve zcela jistě unikly naší pozornosti. A ani dnes samozřejmě nevíme o všem, co kolem Země proletí.
Poslední mediálně zajímavý případ se stal 14. června 2002, kdy ve vzdálenosti 120 tisíc kilometrů od Země proletěla planetka, která nyní nese prozatímní označení 2002 MN. Byl to druhý nejtěsnější průlet planetky, který byl kdy pozorován. Těsněji se zatím přiblížilo pouze těleso 1994 XM1, které nás v prosinci 1994 minulo jen o 105 tisíc kilometrů. Takových těles, která se přiblížila blíže, než je vzdálenost Měsíce, bylo dosud objeveno pouze šest. A letošní planetka je z nich největší. Zatímco zmíněné těleso 1994 XM1 mělo průměr pouhých deset metrů, letošní případ má v průměru asi sto metrů.
100 metrů je jen o něco málo více, než byl průměr tělesa, které v roce 1908 svým dopadem způsobilo tunguzskou katastrofu, při které vykácelo les v okruhu padesát kilometrů. Máme tedy poměrně dobrou představu, co by se mohlo stát, kdyby se nám tato planetka o oněch 120 tisíc kilometrů nevyhnula. Pokud by dopadla do obydlených oblastí, byla by to hrozná událost, ale o globální katastrofu by se ani zdaleka nejednalo.
Cílem pozorovacích programů je odhalit potenciálně nebezpečná tělesa, která jsou kilometr a více velká, která globální katastrofu způsobit mohou. Podle předpokladů bude během několika let objeveno 90% těchto nebezpečných planetek. Menší, stometrová tělesa naší pozornosti zatím unikají, ale je zřejmé, že ani toto nebezpečí nelze podceňovat a že je žádoucí se v budoucnu zaměřit i na tyto menší planetky.
Více než možné nepříjemnosti způsobené dopadem kosmického tělesa nás však asi zajímá, co nám zpříjemní letní noci pod hvězdnou oblohou. Začněme planetami. Venuši lze v červenci vidět večer nad západním obzorem. Během srpna se ale už ztratí ve sluneční záři a přestane být pozorovatelná. Naopak u Jupitera a Saturna se budou podmínky viditelnosti zlepšovat. Jupiter je nyní nepozorovatelný, ale během srpna se objeví na ranní obloze, bude ho možno spatřit před svítáním nad východním obzorem. Saturn se na ranní obloze objeví již dříve, ještě během července, v srpnu jej již budeme moci pozorovat celou druhou polovinu noci.
Nejvíce očekávanou letní astronomickou událostí však tradičně jsou srpnové Perseidy. Tento meteorický roj patří mezi ty nejaktivnější a navíc období vysoké aktivity trvá hodně dlouho, vysoký počet Perseid lze pozorovat déle než týden. Od letního slunovratu 21. 6. se již noci zvolna prodlužují, takže v srpnu se tmy dočkáme o více než hodinu dříve než začátkem prázdnin. V letošním roce bude Perseidám mimořádně přát Měsíc, který bude v novu 8. srpna a v první čtvrti 15. srpna. Ve dnech kolem maxima (12. srpna) tedy bude nad obzorem krátkou část noci, jen chvíli zvečera a to ještě v malé fázi, pozorování meteorů tedy skoro vůbec rušit nebude. Stačí tedy v týdnu kolem 12. 8. zaujmout místo dostatečně daleko od rušivého osvětlení, pohodlně se usadit či ulehnout a kochat se množstvím meteorů, z nichž některé by mohly být poměrně jasné. Přejme si, ať nám přeje počasí a dočkáme se teplých, jasných letních nocí.