Astronomické zajímavosti roku 2003

Letošní rok bude po několika letech prvním, kdy se nečeká bohatá aktivita meteorického roje Leonid a tak by se mohlo zdát, že dění na obloze bude poměrně nudné. Je sice pravda, že Leonidy opravdu již nečekáme, s dalšími meteorickými dešti se počítá až v roce 2098, ale zajímavé události se i letos dít budou.

Tou bezpochyby nejvýznamnější bude přechod Merkuru přes Slunce. Pouze velmi zřídka se stává, že Slunce, Merkur a Země jsou na jedné přímce a při pohledu ze Země tak vidíme Merkur přecházet přes sluneční disk. A stane se tak 7. května 2003 v ranních a dopoledních hodinách. Pro pozorování tohoto přechodu je potřeba větší dalekohled s kvalitní montáží, který umožňuje použít velké zvětšení. Bohužel pozorovatelna třebíčské hvězdárny je již několik let v havarijním stavu. A není jisté, zda se v městském rozpočtu podaří najít peníze na opravu a dát vše do května do pořádku. Nicméně jsem si jist, že třebíčští amatérští astronomové jsou takoví nadšenci, že i kdyby dalekohled měli odmontovat od pilíře a vystěhovat z pozorovatelny na provizorní stanoviště, určitě pozorování tohoto vzácného úkazu pro veřejnost připraví.

Rok 2003 bude také bohatý na zatmění. 31. května nastane zatmění Slunce, které od nás bude viditelné jako částečné. Tento den Slunce vyjde již částečně zakryté, a po asi dvaceti minutách dosáhne zatmění maximální fáze, při které bude zakryto přes 80% Slunce. Postupné zmenšování zakryté části poté budeme moci pozorovat v celém průběhu.

A také v květnu, 16. 5., dojde k úplnému zatmění Měsíce. Při tom naopak budeme moci pozorovat první fázi, při které bude Měsíc ubývat. Pár minut poté, co se celý ponoří do stínu naší Země, Měsíc zapadá. Květen tedy bude na astronomické události mimořádně bohatý.

Letos nastane ještě jedno zatmění Měsíce a to 9. listopadu. Při tomto zatmění bude úplná fáze poměrně krátká, jen asi 20 minut, ale zato budeme moci pozorovat celý průběh, vstup do stínu i výstup z něj.

Koncem loňského roku byly objeveny dvě komety, o kterých se předpokládalo, že by mohly být poměrně jasné. Ovšem zprávy, které hovořily o kometách století a srovnávaly je s kometami Hyakutake a Hale-Bopp z let 1996 a 1997, byly silně přehnané. Kometa C/2002 X5 (Kudo-Fujikawa) ani C/2002 V1 (NEAT) nijak mimořádné jasnosti nedosáhly a pouhým okem bez dalekohledu pozorovatelné nebyly.

Ozdobou oblohy a vděčnými objekty, na které se každý rád podívá dalekohledem, jsou planety. Projděme si je jednu po druhé a povězme si o jejich viditelnosti v průběhu roku.

Merkur, jak známo, obíhá nejblíže Slunci a z toho plyne, že jej při pozorování ze Země vidíme vždy v blízkosti naší hvězdy. Šanci na jeho spatření máme jen tehdy, když je od Slunce v největší možné úhlové vzdálenosti a tak vychází před východem Slunce či zapadá po něm alespoň hodinu či ještě déle. Letos budou taková nejvhodnější období v polovině dubna a na přelomu září a října.

Venuše je stejně jako Merkur také vnitřní planeta, obíhá tedy kolem Slunce blíže než Země, ale je již od Slunce o něco dále, což znamená, že její viditelnost je podstatně lepší než v Merkurově případě a období viditelnosti trvají déle. Bohužel na většinu roku 2003 připadá období mezi okny dobré viditelnosti Venuše. Dobře ji spatříme jen nyní začátkem roku jako Jitřenku na ranní obloze nad východním obzorem. Postupně se však bude její viditelnost zhoršovat a začátkem dubna se ztratí v záři Slunce. Na její znovuobjevení si budeme muset počkat až do poloviny listopadu, kdy se objeví na večerní obloze jako Večernice.

U vnějších planet, které obíhají od Slunce dále než naše Země, jsou nejlepší podmínky pro pozorování kolem opozice, což se situace, kdy je planeta na opačné straně než Slunce, tedy když bychom při pohledu na naší sluneční soustavu shora viděli Slunce, Zemi a onu planetu v jedné přímce.

Budeme-li pokračovat podle toho, jak daleko od Slunce planeta obíhá, je první vnější planetou Mars. Ten bude pozorovatelný celoročně. Začátkem roku jen na ranní obloze, v červnu již celou druhou polovinu noci, v období kolem opozice, tedy koncem srpna a začátkem září, bude na obloze takřka celou noc, poté se ztratí z ranní oblohy, ale i ještě koncem roku 2003 bude stále viditelný celou první polovinu noci. Letošní opozice bude vyjímečná tím, že k ní dojde v době, kdy Mars bude v přísluní své dráhy. Vzdálenost mezi Zemí a Marsem tak bude minimální, zhruba 55 milionů kilometrů. Tak blízko se Mars přibližuje jen velmi zřídka, většinou je vzdálenost při opozici výrazně přes 60 milionů kilometrů.

Jupiterova opozice nastává 2. února 2003. Z toho plyne, že tato planeta bude nejlépe viditelná začátkem roku. V únoru bude na obloze po celou noc, pak se bude doba jeho viditelnosti postupně zkracovat, v květnu bude pozorovatelný jen v první polovině noci, v červnu jen na večerní obloze. V červenci z noční oblohy zmizí a opět se objeví během září. V říjnu už bude výraznou ozdobou ranní oblohy a v prosinci již bude nad obzorem po celou druhou polovinu noci.

Saturn je nyní krátce po opozici, lze jej tedy začátkem roku pozorovat velmi dobře. Podobně jako v Jupiterově případě se i Saturnova ranní viditelnost bude zkracovat a v dubnu bude pozorovatelný jen v první polovině noci. Začátkem června se ztratí i z večerní oblohy. Opět jej spatříme již koncem července na ranní obloze. Poté se samozřejmě bude doba jeho viditelnosti dále prodlužovat, až v prosinci bude viditelný celou noci, protože v samém závěru roku, 31. prosince, nastává opozice.

Poslední planetou zajímavou na pohled je Uran. Lze jej v kvalitním dalekohledu vidět jako malý kotouček a tak poznat, že se opravdu jedná o planetu. Nejlepší podmínky viditelnosti má v srpnu, 23. 8. nastává jeho opozice. Též v srpnu lze nejlépe pozorovat i Neptun, ale ten dalekohledy, které jsou běžně na hvězdárnách, uvidíme jen jako zářící bod, který vypadá stejně jako hvězdy. S mapkou lze říci, že tato „hvězda“ je Neptun, ale jediným zážitkem z takového pozorování je dobrý pocit, že jsme Neptuna na vlastní oči viděli.

Vážení čtenáři, přeji vám v roce 2003 hodně hezkých chvil strávených pod hvězdnou oblohou. Pokud byste se mě chtěli na něco zeptat, či mi dát návrh, o čem bych se měl na tomto místě zmínit, budu potěšen. Jsem k zastižení na emailu stork@asu.cas.cz a na telefonu 606 721832.

Tato fotografie ukazuje, že Saturn není jedinou planetou s prstenci. Ano, na snímku je Uran. Jeho prstence jsou velmi tmavé a ve viditelném světle je vyloučeno je ze Země spatřit. Ale v infračerveném oboru, ve kterém byla pořízena tato fotografie, se ukazuje, že jsou poměrně mohutné. Kromě prstenců na tomto obrázku vidíme i pět velkých Uranových měsíců, Mirandu, Ariel, Umbriel, Titanii a Oberon. Malá tělesa Portia a Puck zřejmě na reprodukci fotografie nejsou rozpoznatelná, ale o nic nepřicházíte, jsou to opravdu malé, nevýznamné měsíce. Představu o rozměrech snímku nám může dát v levém dolním rohu znázorněná úsečka o velikosti 20 obloukových vteřin. Pro srovnání: velikost našeho Měsíce na pozemské obloze je půl stupně, tedy 1800 obloukových vteřin.

Foto: Evropská jižní observatoř (European Southern Observatory, Chile)