Před třiceti lety lidé navštívili Měsíc

Je to skoro neuvěřitelné, ale 20. 7. je to již třicet let od prvního přistání lidí na Měsíci. Často je tato návštěva považována za nejvýznamnější událost dvacátého století, leckdy i za nejvýznamnější událost v dějinách lidstva vůbec. Nepochybně by napsání tohoto článku více slušelo pamětníkovi těchto událostí, ale jedná se o natolik významnou událost, že nemůže chybět ani v této astronomické rubrice.

Počátky americko–sovětského závodu o vesmír je nutno hledat již na konci druhé světové války, kdy tyto velmoci porazily a obsadily Německo, které mělo s raketovou technikou jednoznačně největší zkušenosti. Raketa V–2 byla vysoká přes 14 metrů, což již bylo úplně něco jiného než pokusy prvních průkopníků. Základna, ze které byly tyto rakety odpalovány proti Británii, sice byla v sovětské okupační zóně, ale tým špičkových odborníků včetně Wernhera von Brauna se ještě před koncem války vzdal Američanům a vzal sebou i veškerou dokumentaci. Na Sovětský svaz zbyly zásoby nepoužitých raket a druhořadí vědci a konstruktéři.

První úspěchy patřily sovětské straně. Zatímco americké rakety vybuchovaly na rampách, sověti úspěšně vyráběly kopie V–2 a pracovali na modifikaci, která by byla schopná dosáhnout oběžné dráhy. Americkým výzkumníkům podmínky, rozpočet ani prezident Eisenhower příliš nepřáli. Nicméně situace se změnila po porážkách při vypuštění první umělé družice Země i při prvenství v pilotovaných letech. Novým americkým prezidentem se stal John Kennedy, který si na rozdíl od svého předchůdce velmi dobře uvědomoval důležitost konkurenceschopnosti Spojených států v kosmickém výzkumu a vyhlásil program, který si kladl za cíl dopravit člověka na Měsíc a zpět a to ještě do konce šedesátých let.

Po programu Mercury tvořeném lety jednomístných lodí následoval program Gemini, který již umožňoval lety dvoučlenné posádky. Při tom byly nacvičeny důležité manévry nutné pro let k Měsíci — setkání dvou lodí, výstup do volného vesmíru a pobyt ve vzduchoprázdnu.

Poté se již naplno rozběhl program Apollo. Kromě hlavní lodi pro tříčlennou posádku bylo nutno k Měsíci dopravit i přistávací modul, kterým dva astronauté sestoupili na měsíční povrch, zatímco hlavní loď parkovala na oběžné dráze kolem Měsíce. K vynesení těchto tun a jejich navedení na dráhu k Měsíci byla třeba mimořádně silná raketa. Saturn 5, při jehož vývoji hrál významnou roli již zmíněný Wernher von Braun, byl skutečným monstrem vysokým přes 120 metrů a největší raketou všech dob.

Ale ani Sovětský svaz nezahálel a, i když až do roku 1989 popíral existenci měsíčního programu, pracoval na vývoji lodi i nosné rakety. N-1, jejiž fotografie byly poprvé zveřejněny až v devadesátých letech, byla svými parametry srovnatelná s americkým Saturnem 5. Nicméně žádný z jejich čtyř startů nebyl úspěšný. A problémy byly i s kosmickou lodí. Dnes již je zřejmé, že pokud by se let uskutečnil, s největší pravděpodobností by kosmonauti zahynuli. Nicméně, když už bylo zřejmé, že Apollo neporazí, pokusili se Rusové přijít s jiným pokusem. Několik dní před startem Apolla 11 odstartovala automatická sonda Luna 15 patrně se záměrem přistát na Měsíci, odebrat vzorky horniny a dopravit je zpět na Zemi. Pak by Sovětskému svazu patřilo prvenství v zisku měsíčních vzorků a oprávněně by mohli poukazovat, že se jim to podařilo s podstatně menšími náklady a bez nutnosti riskovat lidské životy. Avšak Luna 15 se místo přistání roztříštila o měsíční povrch. Další sondy Luna úspěšné byly, ale argument o nízkých nákladech tak úplně neplatil, protože výsledkem sovětského programy bylo 378 gramů vzorků — ve srovnání s 374.6 kg z programu Apollo.

Ale vraťme se k prvnímu přistání na Měsíci — k letu Apolla 11. Cesta začala 16. 7. 1969 startem obří rakety Saturn 5, která lodi udělila rychlost 29000 km/h a vynesla ji na oběžnou dráhu kolem Země. Poté byl znovu zapálen poslední stupeň nosné rakety a rychlost byla zvýšena na 40230 km/h, Apollo opustilo parkovací oběžnou dráhu a vydalo se k Měsíci. Po navedení na oběžnou dráhu kolem Měsíce astronauté zahájili přípravy k přistání, které úspěšně provedli 20. 7. 1969. Na měsíčním povrchu strávili 21 hodin 37 minut, z toho 2 hodiny 16 minut s otevřeným výstupním otvorem, kdy astronauté Armstrong a Aldrin pobývali mimo přistávací modul. Je to málo ve srovnání s desítkami hodin měsíčních procházek, které uskutečnily následující výpravy, ale od prvního přistání jistě nikdo nečekal žádné rekordy v době pobytu. Hlavním cílem bylo bezproblémová první návštěva naší přirozené družice. Bezproblémové bylo nejenom přistání, ale i start z měsíčního povrchu a po spojení s hlavní lodí a odhození již nepotřebného měsíčního modulu se astronauté vydali na cestu domů. Na Zemi se vrátili 24. července.

Po dobytí Měsíce se vývoj kosmonautiky ubíral jinými směry — na americké straně k vývoji několikanásobně použitelného dopravního prostředku — raketoplánu a na straně sovětské k budování trvale obývaných stanic na oběžné dráze. Měsíc tak minimálně na třicet let zůstal bez lidské přítomnosti a stále je nejvýznamnějším cílem, kterého kosmonautika dosáhla. Můžeme jen odhadovat, co se podaří dokázat v následujícím století, ale již můžeme rozebírat nejvýznamnější události století dvacátého. A přistání na Měsíci k nim patří bez jakýchkoliv pochybností.

Foto NASA