Jména zmíněných meteorických rojů nebyla vybírána náhodně. Pokud si budeme zakreslovat dráhy meteorů do mapy oblohy či hvězdného atlasu, zjistíme, že všechny meteory patřící k jednomu roji zdánlivě vyletují z jednoho místa. Toto místo se nazývá radiant roje a podle toho, ve kterém souhvězdí leží, se meteory jmenují. Perseidy tedy mají radiant v souhvězdí Perseus, Orionidy v Orionu, Leonidy ve Lvu (latinsky Leo) a radiant Geminid leží v souhvězdí Blíženci (latinsky Gemini).
Zajímavá a otevřená je otázka původu Geminid. Jak známo, meteoroidy pocházejí z komet, jsou materiálem, který kometa poztrácí (viz Obloha v listopadu). Geminidy jsou však spojeny s planetkou, konkrétně s planetkou č. 3200 Phaeton. To není příliš překvapující, ví se, že některé planetky (asteroidy) jsou vyhaslá jádra komet. Toto však byl první prokázaný případ spojení planetky s meteorickém rojem. Mateřské těleso Geminid nebylo dlouho nalezeno, teprve koncem osmdesátých let byl Phaeton identifikován. Geminidy mají i zajímavé chemické složení. Jejich hustota je dvakrát až třikrát větší než je obvyklé (Běžné uhlíkaté meteority mají přibližně hustotu vody - jeden megagram na metr krychlový.). Geminidy tedy již neobsahují těkavé, lehké látky, které jsou typické pro kometární materiál.
Vraťme se však od teoretických úvah k objektům na obloze. Nejjasnějším tělesem na noční obloze je Měsíc. 3. 12. bude v poslední čtvrti, 8. 12. bude procházet okolo Venuše, ta bude jižně od něj, vzdálena asi tři měsíční průměry. Zcela bezměsíčná noc bude 10. 12., kdy nastane nov. O týden později 17. 12. uvidíme Měsíc ve fázi první čtvrti. 23. 12. bude procházet blízko jasné hvězdy Aldebaran, která bude asi jeden měsíční průměr jižně). Úplněk nastane na Štědrý den 24. 12.
Kromě Měsíce určitě stojí za pohled dalekohledem velké planety Jupiter a Saturn, obě na večerní obloze. Zimní obloha obsahuje i hodně hezkých objektů vzdáleného vesmíru. Například hvězdokupu Plejády, která je dobře vidět i pouhých okem, ale nejlépe vypadá v menším dalekohledu. Také prachoplynovou mlhovinu v Orionu a další hvězdokupy, mlhoviny, dvojhvězdy. A sám Orion je asi tím nejkrásnějším souhvězdím, které na obloze je. A je výjimečný i z jiného důvodu. Většina souhvězdí je tvořena hvězdami, které nemají nic společného, jsou různě daleko a pouze náhodou se při pohledu ze Země promítají na obloze blízko sebe. Ne tak Orion. Kromě hvězdy Betelgeuse, to je ta červená v levém horním rohu, která je k nám blíže, se Orionovy jasné hvězdy nacházejí ve stejné vzdálenosti. Vlastně tvoří hvězdokupu, ovšem hodně rozptýlenou, takže v tomto případě se používá termín asociace.
V zimě bývá velmi dobrá viditelnost, protože studený vzduch se nevlní
tak jako teplý a také díky mrazu obsahuje podstatně méně vodních par. Také
je v zimě nejdéle tma, při zimním slunovratu 21. 12. bude Slunce pod obzorem
téměř 16 hodin. Doufejme, že nám bude přát i počasí a kromě sněhové nadílky
nám nadělí i jasné noci a budeme se moci během předvánočního chaosu uklidnit
nebo během svátečního klidu povznést pohledem na krásy oblohy i návštěvou
hvězdárny.