Zatmění Slunce jsme úspěšně přežili, žádný konec světa nenastal
a mnozí z nás jsou jistě plni vzpomínek na tento mimořádný zážitek. A nepochybně
je napadají myšlenky, že by tento jev chtěli ještě někdy spatřit. Také
my, co jsme toto štěstí neměli a zatmění viděli jen jako částečné, toužíme
po opakování, kdy bychom snad mohli být úspěšnější.
Jak již bylo mnohokrát řečeno, v příštím století u nás žádné úplné zatmění nebude. Takže pro zájemce nezbývá nic jiného, než se za temným Sluncem vydat do jiné části světa. První příležitost bude 21. června 2001, kdy pás totality bude procházet přes Afriku a Madagaskar. Skoro stejnými místy, jen o něco jižněji projde pás následujícího zatmění 4. prosince 2002. V tomto případě bude dále pokračovat a zasáhne i Austrálii. To vše jsou pro Evropana hodně vzdálená a nedostupná místa. O Antarktidě 23. listopadu 2003 ani nemluvě.
Ale 29. března 2006 pás totality projde přes centrální Afriku a Turecko. To již není tak daleko a určitě se mnozí Evropané za tímto zatměním vydají. Ostatně do Turecka směřovalo mnoho expedic i letos, protože tam byly podstatně lepší vyhlídky na dobré počasí.
Další zatmění budou 1. dubna 2008 na Sibiři a v Číně, 22. července 2009 v Indii, Nepálu a Číně, 11. července 2010 v jižní části Tichého oceánu a 13. listopadu 2012 také v jižním Pacifiku. 20. března 2015 zatmění zasáhne i Evropu, ale pouze její velmi malou část totiž Faerské ostrovy. Opět do Tichého oceánu padne stín 9. března 2016 a skončil bych zmínkou o zatmění 21. srpna 2017, které bude procházet přes celé Spojené státy od západního pobřeží k východnímu.
Ale opusťme mimořádné události a vraťme se k dění na obloze, o kterém jsem na tomto místě díky zatmění a předtím výročí přistání na Měsíci již delší dobu nepsal. Mezitím se Venuše změnila z Večernice na Jitřenku a po půl roce, kdy zářila na večerní obloze, od září zdobí oblohu ranní. Ani Jupiter a Saturn večer pozorovat nemůže, ale již kolem půlnoci vystoupí dostatečně vysoko nad obzor a mají dobré podmínky viditelnosti. Jedinou planetou, která je ke spatření již po setmění, je Mars. Pro jeho výrazně červenou barvu si jej nad západním obzorem jistě povšimneme.
Měsíc začíná září poslední čtvrtí 2. 9., následuje nov 9. 9., první čtvrť 17. 9. a úplněk 25. 9. Dojde i zajímavým zákrytům, 2. 9. ke skoro tečnému zakrytí hvězdy Aldebaran a 8. 9. hvězdy Regulus. V druhém případě se tak však stane ještě za denního světla.
23. 9. nastává podzimní rovnodennost. Tento den Slunce osvětluje Zemi
kolmo na její rotační osu, takže obě polokoule dostávají stejně světla
a tepla. Po tomto datu již na tom bude lépe polokoule jižní a u nás už
budou noci delší než dny. Konec léta zřejmě netěší nikoho, ale dřívější
příchod tmy je výhodou pro koukání po obloze. Přeji vám při tom hodně zdaru.