Zákresy fotosféry projekcí

V zásadě je dobré dodržovat obecná pravidla, zvláště v případě, pokud chceme svá pozorování posílat na vědecké ústavy. Pro vlastní potřebu si můžeme zvolit vlastní konvenci, kterou je pak ale dobré dodržovat, aby materiál byl víceméně homogenní.

Slunce zakreslujeme do protokolů o průměru 25 cm, pokud to není z nějakého důvodu možné, zakreslujeme do polovičního, tedy 12,5 cm, kruhu. Dalekohled, na kterém zakreslujeme, by měl mít paralaktickou montáž s pohonem - v opačném případě jen velmi těžko kresbu zorientujeme a budeme se vědomě dopouštět velkých chyb v přesnosti zákresu. Dalekohled by měl mít průměr objektivu alespoň 5 cm a ohniskovou vzdálenost objektivu alespoň 80 cm. Při zakreslování se snažíme maximálně eliminovat přímé i boční světlo - například použitím clony nebo závěsu. Protože se průměr disku Slunce během roku mírně mění, měla by montáž mít možnost změnu vzdálenosti projekčního stínítka od okuláru, aby disk Slunce vždy plně zabíral vymezený kruh v protokolu.

Abychom se obešli bez sáhodlouhého experimentování se vzdáleností stínítka od dalekohledu a s ostřením, lze s výhodou využít následující vzorečky a vhodně zvolit parametry $a$ a $b$.

Pro průměr obrazu 25 cm platí:

$$a=f(1+0.000373\,F), \ b=f(1+\frac{2683}{F}),$$ (1)

pro průměr obrazu 12,5 cm pak:

$$a=f(1+0.000745\,F), \ b=f(1+\frac{1342}{F}),$$ (2)

kde pro oba případy je $a$ vzdálenost okuláru od ohniskového obrazu Slunce vytvořeného objektivem, $b$ vzdálenost projekčního stínítka od okuláru, $f$ ohnisková vzdálenost okuláru a $F$ ohnisková vzdálenost objektivu. Všechny údaje jsou v centimetrech.

Při zakreslování je potřeba maximálně využít denní dobu a jestliže nejsme v činnosti ničím omezeni (např. ranním odchodem do práce), vybírat si nejvýhodnější podmínky. Nejlepší pozorovací podmínky bývají ráno po východu Slunce a večer před západem, ovšem v dostatečné výšce nad obzorem, což si ověříme např. tím, že tvar slunečního disku bude opravdu kruhový, nikoli eliptický nebo mnohoúhelníkový, jak by to mohla způsobit refrakce těsně nad obzorem. Nejkvalitnější obraz bývá v době, kdy pozorujeme na obloze slabý zákal, který znamená nepřítomnost konvekce, zatímco za zcela blankytně modré oblohy lze očekávat silné chvění vzduchu.

Postup zakreslování je přibližně následující:

1. Dalekohled namíříme na Slunce (buď pomocí přímého pohledu s filtrem, nebo zcela bezpečně orientací podle stínu). Na stínítko dáme zakreslovací formulář (v dalším popisu se bude předpokládat, že používáme standardní předtištěný formulář).
2. Vypneme hodinový stroj a necháme Slunce utíkat k západu (na formuláři naznačeno W - to je důležité, pokud bude utíkat např. k písmenu E, budou následující kroky postupu také proveditelné a přitom dostaneme špatný zákres - otočený o 180$^{\circ}$!) - tím se kresba nahrubo zorientuje.
3. Na formuláři si můžeme všimnout čáry spojující východní a západní bod Slunce, je označena jako E-W. Na tuto čáru pomocí jemných pohybů dalekohledu nastavíme nějakou skvrnu, obvykle se volí nějaká dobře patrná s ostrými okraji (bez penumbry) poblíž centra disku. Opět vypneme pohon dalekohledu a necháme skvrnu projít po čáře E-W. Pokud po této čáře nejde, natáčením formuláře toho docílíme. ²
4. Znovu zapneme hodinový stroj montáže a vrátíme obraz Slunce přesně do kruhu předtištěného formuláře. Snažíme se, aby po celou dobu zaujímal obraz Slunce tuto polohu. Pokud zjistíme odchylku, ihned ji napravíme jemnými pohyby dalekohledem.
5. Začneme zakreslovat. Délka zákresu by neměla přesáhnout 10 minut, protože Slunce rotuje a snižovali bychom tím přesnost odečtů poloh skvrn v zákresu. Zakreslujeme ostře ořezanou tužkou tvrdosti HB. Pokud je stínítko vratké nebo chceme kresbu urychlit, zakreslujeme umbru i penumbru pouze obrysy a vyčernění doplníme dodatečně. Při zákresech je nutné dobře rozlišovat umbru a penumbru příslušným odstínem šedé barvy, případně umbru nechat černou a penumbru nakreslit jen obrysem. Fakulová pole zakreslujeme žlutou nebo červenou pastelkou a vykreslujeme jen obrysy. Abychom při kreslení vyloučili chyby papíru a zvětšili rozlišovací schopnost a ostrost obrazu, pomáháme si proužkem bílého papíru, kterým šmrdláme po kresbě a na základě toho doplníme jemnější detaily.

   Ke konci kresby ještě jednou pečlivě projdeme celý sluneční disk a dohledáme případné další detaily (zejména fakulová pole).

6. Předvyplníme některé kolonky pozorovacího protokolu - čas pozorování (uvedeme střed intervalu, během něhož byla kresba pořízena) v UT, pozorovací podmínky a obraz. Stupnice pozorovacích podmínek:

   1

   jasno, nepatrný neklid vzduchu

   2

   obloha se slabým zákalem

   3

   znatelný neklid vzduchu

   4

   silný neklid vzduchu

   5

   velmi silný neklid vzduchu, ruší oblačnost

   Stupnice obrazu:

   1

   viditelné jsou pouze větší skvrny, granulace není pozorovatelná

   2

   viditelné jsou též menší skvrny, granulace patrná jen chvílemi

   3

   jsou viditelné drobné skvrny, granulace je viditelná

   4

   dobře pozorovatelná granulace i póry

   5

   všechny detaily jsou velmi dobře viditelné

7. Vlastní kresba je hotova a můžeme ji začít zpracovávat.