C, teplota ve slunečních skvrnách je asi o 1500 - 2000C nižší. Jenom díky teplotnímu kontrastu se nám zdají sluneční skvrny temné, ve skutečnosti z nich k nám přichází množství velmi intenzivního světla. Kdyby bylo Slunce zcela pokryté skvrnami, dopadalo by na povrch Země stále ještě 40% dnešního jasu, což odpovídá situaci, kdy je Slunce zahaleno oblačností.
Sluneční skvrny jsou ve skutečnosti oblasti s velmi silným magnetickým polem. Magnetické pole zpomaluje vyvěrající plazmu a ta pak chladne rychleji, než okolní fotosféra, čímž vlastně dává za vznik sluneční skvrně. Problematika jejich vzniku a vývoje je ve skutečnosti sice mnohem složitější, ale o to také zajímavější.
Skvrny se obvykle vyskytují ve skupinách, vyjímečně osamoceně. Jejich vzhled a velikosti jsou rozmanité. Větší a vyvinutější skvrny se skládají z velmi tmavého jádra (umbry) a světlejšího polostínu (penumbry). Životnost skvrn je také různá; jsou známy skvrny, které zmizely po několika hodinách, stejně jako víme o rekordmanech, kteří přežili pět otoček Slunce, tedy téměř půl roku. Zajímavé je, že skvrny nalézáme především v tzv. královských pásech, tedy pásech přibližně od 40 jižní heliografické šířky po 40 severní heliografické šířky. Obsazení pásů se mění s fází aktivity; s nástupem nového cyklu se skvrny objevují ve větších vzdálenostech od rovníku, končící cyklus je charakterizován mimo jiné koncentrací skupin skvrn velmi blízko slunečního rovníku.