Datum: 21. 4. 2002

Následuje recenze, kterou jsem sepsal, abych přesvědčil svoje kamarády nebo vůbec kohokoliv, že popisovaná kniha stojí za přečtení.

Pro zájemce jsem oskenoval pár stránek anglicky.


Recenze: Richard Feynman - The Meaning of It All

Kniha známého amerického fyzika Richarda Feynmana s názvem The Meaning of It All (O smyslu všeho) mě zcela strhla. Feynman v sérii tří přednášek pojednává o podstatě vědy a o tom, co vědecký přístup vnáší do pohledu na politiku, na morální hodnoty a postoje, na smysl světa jako takového. Myslím si, že i kdyby někdo nesouhlasil se všemi autorovými názory, je jazyk a styl knihy velice srozumitelný, což u podobných závažných témat nebývá jednoduché docílit, a tedy vhodný i k uvědomění si vlastních postojů. To jistě souvisí s tím, že jak Feynman v knize sám píše, potřeba vyjádřit se podrobněji a důkladněji k těmto věcem v něm zrála delší dobu.

Nejistota vědy

V první kapitole Feynman vysvětluje, v čem spočívá podstata vědy, a zdůrazňuje jeden z jejích aspektů, nejistotu nebo lépe otevřenost. Abych čtenáře získal (nebo rovnou odradil), uvedu úryvek z knihy samé:

Kdybychom se nemohli nebo nechtěli dívat novým směrem, kdybychom neměli pochybnosti nebo si neuvědomovali naše nedostatečné znalosti, neměli bychom žádné nové nápady. Nemělo by cenu nic ověřovat, protože bychom věděli, co je pravdivé. A tak to, co dnes nazýváme vědeckým poznáním, je soustava tvrzení s měnícím se stupněm jistoty. Některá z nich jsou dosti nejistá; jiná jsou téměř jistá; avšak žádné z nich není absolutně zaručené. Vědci jsou na toto zvyklí. Víme, že lze konzistentně žít a přitom nevědět. Někteří lidé se ptají: "Jak můžete žít, a přitom nevědět?" Nevím, co mají na mysli. Vždy jsem žil a přitom nevěděl. To je snadné. Jak se stane, že někdo něco ví, to se chci dozvědět.

Než abych opakoval svými neumělými slovy, co autor knihy líčí stručně a srozumitelně, omezím se na výčet některých témat souvisejících s vědou jako takovou, která jsou zmíněna v první kapitole:

Snad čtenáře předchozí soupis příliš nenudil, o všech těchto věcech a mnoha dalších Feynman píše nebo vlastně mluví s velkým zaujetím.

Nejistota hodnot

Druhá kapitola se netýká ničeho menšího, než je hledání smyslu života jednotlivce, smyslu všech věcí. Jak přesně autor odpovídá, neprozradím, i když to možná někdo uhodne. Postulování určitých morálních zásad a odpovídání na otázky po původu a smyslu celého světa spadá do působnosti různých náboženství. Souvislostmi mezi vědou a náboženstvím, zejména otázkou slučitelnosti vědy s vírou v Boha je věnováno několik úvah. Na konci druhé kapitoly Feynman srovnává Rusko a Spojené státy, které byly v době proslovení přednášky r. 1963 dvě proti sobě stojící světové mocnosti. Pro nás je to čtení zvláště zajímavé, protože Feynman nespatřuje zásadní rozdíl mezi SSSR a USA v ekonomickém systému jakožto spor mezi socialismem a kapitalismem, zdůrazňuje, že vláda Spojených států přerozděluje rozhodně ne zanedbatelnou část finančních prostředků ze zisků soukromých firem, nýbrž vidí největší rozdíl v principu otevřenosti vůči novým myšlenkám a řešením, jak ho nastínil v kapitole o vědě:

Myslím, že zde rozhodně je konflikt. Myslím, že Rusko představuje nebezpečí tvrzením, že řešení lidských problémů je známo, že všechno úsilí by mělo být pro stát, protože tento postoj znamená absenci čehokoliv nového. Lidé nesmějí rozvíjet své možnosti, překvapení, různorodost, nová řešení obtížných problémů, nové pohledy. Vláda Spojených států se vyvinula ve jménu myšlenky, že nikdo neví, jakou vládu navrhnout nebo jak vládnout. Výsledkem je nalézt takový systém vládnutí, když nevíte, jak na to. A způsob, jak to zařídit, je zavést takový systém, jaký my máme, kde nové myšlenky mohou být rozvíjeny, zkoušeny a zavrhovány.

Kapitola končí jako zanícený manifest svobody.

Dnešní nevědecká doba

V třetí kapitole Feynman ilustruje a rozvíjí myšlenky zpracované v předchozích dvou kapitolách. Činí tak místy s lehkou sebeironií či nadsázkou, sám název kapitoly vysvětluje jako "trik", záměrný protimluv. Svoje postřehy věnuje nevědeckým aspektům dnešního světa. V dalším úryvku se jedná o uplatnění knihou prostupujícího racionálně skepticko-optimistického postoje:

První příklad souvisí s tím, jestli člověk ví, o čem mluví, jestli to, co říká, má nějaký základ, nebo nemá. Trik, který používám, je velice jednoduchý. Pokud někomu pokládáte rozumné otázky - to znamená zkoumavé, se zájmem, nezáludné, upřímné, přímé otázky na to, o čem mluví, žádné chytáky - pak ho rychle dostanete do úzkých. Je to, jako když se dítě ptá na naivní otázky. Když položíte naivní, ale relevantní otázky, pak téměř okamžitě dotyčný neví, co odpovědět, jestliže je to upřímný člověk. Je důležité si toho vážit. A myslím, že mohu ukázat jeden nevědecký aspekt světa, který by na tom byl pravděpodobně mnohem lépe, kdyby byl vědečtější. Souvisí to s politikou. Představte si dva politiky, kteří kandidují na prezidenta, jak se jednoho z nich, když se řeč stočí na zemědělství, někdo zeptá: "Co hodláte udělat se zemědělskou otázkou?" A ten okamžitě ví, co s tím - střílí odpovědi jako kulomet. Pak přichází na řadu druhý kandidát. "Co hodláte vy udělat se zemědělským problémem?" "No, nevím. Býval jsem generálem a o zemědělství nic nevím. Ale zdá se mi, že to bude velice složitý problém, protože dvanáct, patnáct, dvacet let se s ním lidé potýkají a říkají, že vědí, jak zemědělský problém řešit. A musí to být závažný problém. Takže způsob, jak zamýšlím řešit zemědělský problém, je shromáždit okolo sebe hodně lidí, kteří o tom něco vědí, uvážit všechny zkušenosti, které jsme doposud ohledně zemědělského problému získali, věnovat se tomu určitou dobu a nakonec dojít k nějakému rozumnému závěru. Teď vám předem nemohu říct, jaký ten závěr bude, ale mohu uvést několik zásad, kterými se při tom zkusím řídit - nedělat těžkosti jednotlivým hospodařícím zemědělcům, pokud by se zde vyskytly specifické potíže, musíme se snažit je odstranit, atd., atd." Takový člověk by se v této zemi nikdy nikam nedostal.

V třetí kapitole se dozvíte o tom, co Feynman smýšlí o celé řadě problémů a otázek; pro ilustraci uvedu:

Na závěr této recenze dovolte ještě poslední úryvek:

Existuje mnoho vtipných poznámek týkajících se myšlenek o nejistotě. Rád bych vás upozornil na to, že v některých věcech si můžete být docela jisti, i když nemáte pocit absolutní jistoty, že nemusíte být kdesi uprostřed, ve skutečnosti vlastně naprosto ne uprostřed. Lidé mi říkají: "Dobrá, ale jak můžete učit vaše děti, co je dobré a co zlé, když vy sám to nevíte?" Protože jsem si docela jistý v tom, co je dobré a co zlé. Nejsem si absolutně jistý; nějaká zkušenost může změnit můj postoj. Ale vím, co bych je učil.

Aleš Bezděk

Pozn.: Úryvky jsem přeložil z anglického vydání, v knihkupectvích je ke koupení české vydání pod názvem O smyslu bytí.




Alešova domovská stránka