Clavis Monumentorum Litterarum
(Regnum Bohemiae) 4, Fontes rerum Regni Bohemiae 1.
KLP - Koniasch Latin Press, Prague 1998
CVI + 276 pp., ISBN 80-85917-40-8
Autorem Historie ceske je Enea Silvio Piccolomini,
vyznamny italsky humanista a politik prvni poloviny 15. stoleti
(1405-1464).
Pusobil v diplomatickych sluzbach Fridricha III.
a za tyto sluzby se stal biskupem v Terstu a Sienne. Pozdeji
byl kardinalem a nakonec papezem Piem II. Papezem se stal
za pul roku po sepsani Historie ceske, roku 1458, a byl
jim az do sve smrti. (Jak konstatoval
uz Bohuslav Balbin, jen malo narodum se dostalo te cti, ze
jejich dejiny sepsal papez.) Krome politicke cinnosti byl jednim
z nejvyznamnejsich spisovatelu sve doby. Literarne pusobil
v oblasti beletrie i naucne literatury, ovlivnil literarni
deni sve doby a mel vliv i na nejvetsi ceske humanisty
(Jana z Rabstejna, Bohuslava Hasistejnskeho z Lobkovic).
Historie ceska (Historia Bohemica) Eney Silvia
Piccolominiho byla v dobe sveho vzniku a pak po dlouhou dobu vubec
nejuspesnejsim dilem o starych ceskych dejinach. Enea svou
Historii ceskou sepsal v polovine 15. stoleti, roku 1457,
latinsky a dejiny ceske zeme tak predstavil a zpristupnil
celemu evropskemu vzdelanemu svetu.
Prvni moderni cesky preklad, vydavany
paralelne s latinskym originalem a opatreny obsahlym historickym
uvodem, umoznuje seznameni se syntezou ceskych dejin dovedenych
od nejstarsich dob az do Eneovy soucasnosti, tj.
do volby Jiriho z Podebrad za ceskeho krale. Autor upoutava
nejen mnozstvim udaju a realii, historickych odbocek a zajimavosti,
ale i vybrousenym, ctenarsky vdecnym stylem a vytribenym jazykem.
Silvio poznal zavaznost ceskych dejin, jichz byl soucasnikem,
zavaznost otazky vyvoje ceske hereze po husitstvi, coz vyjadril
i v dedikaci sve Historie ceske aragonskemu krali Alfonsovi:
Trebaze jsou v ceske historii stare udalosti hodne pameti,
pokladam za vyznamnejsi veci nove, ktere jsou jednak nepochybne,
jednak pozoruhodne. Enea byl presvedcen, ze neni zadne kralovstvi,
ve kterem by v nasi dobe doslo k tolika zmenam, tolika valkam,
porazkam i zazrakum, kolik nam jich ukazaly Cechy.
Autograf Historie se nedochoval. Pro svou velkou oblibu
a take ctivost vsak bylo dilo ihned po svem vzniku hojne opisovano
a rukopisy kroniky
dnes vlastni rada svetovych knihoven. Rovnez tak existuji stare tisky,
protoze prace vznikla v dobe, do niz uz spadaji zacatky
knihtisku. Tiskem vysla poprve roku 1475, tedy za 18 let od sveho
vzniku. (V 16. stol. vzniklo celkem dvanact pretisku. Obliba dila byla
skutecne znacna jeste v 17. stol., o stoleti pozdeji uz zacala pusobit
i jina dila o dejinach Ceskeho kralovstvi, takze Enea prestal byt
jedinym zdrojem znalosti o nasi zemi.) Prave velke mnozstvi
dochovanych rukopisu i starych tisku zpusobilo, ze badatelum byla
Kronika dostupna, ale verejnost az dosud postradala jeji
spolehlivou edici.
Ukolem editoru bylo stanovit text, ktery by se pokud mozno co nejvice
blizil a podobal verzi, kterou Enea napsal.
Za zaklad edice byly vzaty dva rukopisy, ktere chova vatikanska
knihovna (patri do sbirky fondu Chigi), ktere patri k nejstarsim
dochovanym rukopisum (vznikly hned roku 1458 a 1459). K tomu
pristoupily dalsi tri rukopisy
z fondu knihoven na uzemi nasi republiky. (Je to rukopis Knihovny
cisterciackeho klastera ve Vyssim Brode, rkp. SVK v Olomouci a
treti je ulozen ve Statnim archivu v Treboni.) Vsechny
pochazeji z 15. stoleti.
Ze starych tisku bylo pochopitelne zvoleno 1., rimske vydani
z roku 1475 a potom vydani z Kolina nad Rynem z roku 1532.
Predkladana edice neni edici kritickou, to znamena neprihlizi ke vsem
dochovanym opisum kroniky, kterych prave v tomto pripade je
nesmirne mnozstvi (jen z 15. stoleti je dochovano vice
nez tricet opisu). Z prace s rukopisy ale vyplynulo,
ze v podstate existuji dve zakladni verze kroniky, a sice jedna,
ktera je blizsi autografu, tedy tomu, jak dilo sepsal sam autor,
a druha, ponekud puristicka, odrazejici pozdejsi humanisticke zasahy
a vylepseni. Cilem editoru bylo ceskemu ctenari zpristupnit
spolehlivy latinsky text, blizky zneni, ktere napsal sam autor.
Kniha prinasi zrcadlove latinskou verzi a jeji cesky preklad.
Poprve byla Historie ceska prelozena do cestiny jeste v 15.
stoleti, jiz za 12 let po prvnim latinskem vydani, roku 1487.
Autorem prekladu byl Jan Huska z Uherskeho Brodu. Dvakrat byla
prelozena a vydana ve stoleti 16., a to Mikulasem Konacem
z Hodiskova (roku 1510) a Danielem Adamem z Veleslavina (1585),
spolecne s Kuthenovou Kronikou pod nazvem Kroniky dve
o zalozeni zeme ceske. Zacatkem 20. stol. ji prelozil Jiri
Vicar, vydal Jan Otto ve Svetove knihovne v Praze roku 1911.
V knize je obsahly cesky a anglicky uvod z pera predniho znalce
daneho obdobi, ceskeho historika prof. Frantiska Smahela. Uvod
supluje i nedostatek literatury o Eneovi v poslednich sedesati
letech), pak ceska, anglicka a latinska
edicni poznamka, konecne sam zrcadlovy latinsko-cesky text,
(pro snadnejsi orientaci jsou v textu uvedeny nazvy kapitol, na nez
vsak byla Historie rozdelena az dodatecne, peci pozdejsich
humanistickych ucencu), text doprovazi kriticky aparat. Na zaver
je jmenny, opet latinsko-cesky rejstrik.
Pokud jde o ortografii, byl zvolen zpusob obvykly pri vydavani
del starovekych latinskych autoru, protoze humanisticke texty,
k nimz kronika patri, byly zpocatku, tj. prave v 15. stoleti,
ortograficky neustalene a nejednotne.
Kniha je urcena nejen odbornikum, ale i vsem, kdo se zajimaji
o ceskou
historii. Dale pak zajemcum o latinske texty, studentum latiny
a take tem, kdo radi ctou historickou beletrii.