Pár poznámek o sluneční soustavě

Pro Puls třebíčska napsal RNDr. Rostislav Štork, Ph.D.
Astronomický ústav Akademie věd České republiky


Uplynul další měsíc a je opět čas si povědět, co můžeme vidět na noční obloze, případně pár dalších astronomických zajímavostí. A nemůžeme začít ničím jiným než Měsícem, který nám v lednu připravil hezkou podívanou při zatmění a který i začátkem února zaslouží naši pozornost. Ne snad proto, že by se chystalo další zatmění nebo jiná záležitost týkající se vzhledu našeho satelitu, ale zajímavá bude oblast, kde se bude Měsíc nacházet. Od prvního do třetího února totiž bude procházet velmi bohatou částí oblohy, poblíž planet Jupitera a Saturna, jasné hvězdy Aldebarana a hvězdokupy Plejád. Měsíc bude krátce po první čtvrti, která bude 1. února. (Další fáze následují takto: úplněk 8. února, poslední čtvrť 15. února a nov 23. února.)

Toto seskupení jistě upoutá zkušené zájemce o astronomii i úplné začátečníky, kteří se teprve seznamují s nebeskými objekty. A právě pro ně je toto hezká příležitost, jak rozpoznat, co je Jupiter, co Saturn a co Aldebaran. Plejády si snad splést nelze, jedná o skupinku slabších hvězdiček, která se v současnosti nachází nejenom na obloze, ale i v logu automobilky Subaru. Japonské slovo Subaru totiž znamená právě Plejády. A další zmíněná tělesa také rozpoznáme snadno. I když hvězdou je pouze Aldebaran, Jupiter a Saturn mají také hvězdný vzhled, protože pouhým okem nedokážeme rozlišit kotouček planety a vidíme je též jen jako body. Jupiter je z těchto objektů nejjasnější a kolem něj jsou po směru hodinových ručiček Plejády, Saturn a Aldebaran.

V únoru jsou viditelné i dvě další planety. Zatímco Mars lze spatřit pouze ráno a určitě kvůli němu nestojí za to vstávat, Venuši lze vidět ve večerních hodinách a je skutečnou ozdobou oblohy. Je ještě jasnější než Jupiter, po Slunci a Měsíci je vůbec tím nejjasnějším, co lze na obloze pozorovat. Je vždy hodně jasná, ale v únoru září obzvláště silně, maximálního jasu dosáhne 22. 2.

Nyní opusťme objekty viditelné pouhým okem, ale u planet ještě zůstaneme. Konkrétně se zamyslíme nad planetou Pluto. Jistě si všichni ze školy pamatujeme, že sluneční soustava má devět planet, z nichž Pluto je právě tou poslední. Nicméně není vůbec jisté, že stejnou informaci se budou učit i naši potomci. V současné době stále více astronomů odmítá Pluto řadit mezi planety. Důvodem není ani tak to, že Pluto je menší než sedm měsíců, které obíhají kolem řádných planet (větší jsou náš Měsíc, Jupiterovy Io, Europa, Ganymed a Callisto, Saturnův Titan a Neptunův Triton). Příčinou, proč Pluto ztrácí postavení planety, je to, že v těchto vzdálených končinách sluneční soustavy již známe asi sto podobných objektů a stále jsou objevovány další. Pluto je mezi nimi významný jen tím, že je se svým průměrem asi 2000 km největší. Ovšem následuje s 1000 km Plutonův měsíc Charon a pak spousta těles s průměrem ve stovkách kilometrů. Mnozí odborníci jsou si dokonce jisti tím, že v nejbližších letech budou objeveny Pluto II, Pluto III a další co do velikosti srovnatelná tělesa.

Silně to připomíná situaci s hlavním pásem planetek. Již ve středověku astronomy udivovala velká mezera mezi Marsem a Jupiterem a mnozí byli přesvědčeni, že v tomto prostoru musí být další planeta. Takže když zde 1. ledna 1801 byla objevena Ceres, těleso o průměru necelý tisíc km, byla rázem sluneční soustava o planetu bohatší. Ovšem ne nadlouho. Již v průběhu 19. století byla objevena další tělesa obíhající mezi Marsem a Jupiterem a zrodila se nová kategorie — planetky. Dnes jich již známe přes 20000 a přestože Ceres je z nich největší, nikoho nenapadne ji považovat za planetu. A je takřka jisté, že Pluto potká podobný osud, jak budou objevována další tělesa za Neptunem. Útěchou mu může být, že se těmto tělesům říká plutina.

A když už jsme si udělali výlet mezi planetky, rozlučme se pohledem na jednu z nich. Na přiložené fotografii je zachycen zajímavý kráter. Znalci Lucasových Hvězdných válek se jistě ptají, jaká potvora žije na dně tohoto trychtýře, ale nejedná se o Tatooine v galaxii far far away, nýbrž o planetku Eros, kolem které obíhá úspěšná sonda NEAR Shoemaker. Tato mise, ze které jsem vám v minulém roce představil již několik fotografií, se pomalu chýlí ke konci. Ovšem konec by mohl být velmi zajímavý. Protože již jsou splněny všechny plánované úkoly, rozhodlo se řídící středisko na závěr uskutečnit velmi riskantní operace, při kterých bude sonda 24. ledna navedena na dráhu jen 5–6 kilometrů nad planetkou, o čtyři dny později bude dráha ještě snížena na 2–3 kilometry a na 12. únor se chystá dosednutí na povrch Erosu. Před tím, než se sonda rozbije, pořídí velmi podrobné snímky, kde by měly být rozlišitelné detaily o velikosti pouhých 10 centimetrů. Doufejme, že se tato riskantní operace vydaří a sonda, která již má odslouženo, nám ještě při závěru své mise pošle unikátní obrazový materiál.