Tématem, které v minulém měsíci vzbudilo mimořádně velký zájem veřejnosti, byla plánovaná, a jak teď již víme, i vydařená likvidace orbitální stanice Mir. Tento stotřicetitunový kolos na oběžné dráze obíhal od 20. února 1986. Tehdy samozřejmě takovou hmotnost neměl, byl stavěn modulovým způsobem stejně jako nyní Mezinárodní kosmická stanice. Miru předcházela série Saljutů, přičemž poslední dva s pořadovými čísly 6 a 7 již lze hodnotit jako velmi úspěšné. Mir se stal největší a nejhmotnější umělou družicí Země a ještě nějakou dobu potrvá, než jej Mezinárodní kosmická stanice (ISS) předstihne.
Na oběžné dráze tato sovětská a později ruská chlouba pracovala patnáct let. Je to dlouhý čas, ale v Rusku zaznělo mnoho hlasů, že mohl a měl pracovat ještě déle. Problém byl jediný peníze. Ruská kosmonautika si už nemohla dovolit se podílet na stavbě ISS a zároveň udržovat Mir. Sílil nátlak americké strany a ostatních zúčastněných zemí, aby Rusko dostálo svým závazkům a dodalo životně důležitý modul ISS, bez kterého nemohla stavba dále pokračovat. Nakonec byl ruský modul dodán, byť se značným zpožděním. Mezitím však silně zchátral Mir a bylo riziko, že se zcela vymkne kontrole. Ještě v příliš živé paměti byl případ Saljutu, se kterým také bylo ztraceno spojení, byl ponechán svému osudu na oběžné dráze a pak se jeho trosky zřítily do jižní Ameriky. Aby se předešlo podobným problémům, bylo rozhodnuto Mir zničit, dokud je ještě ovladatelný a lze jej nasměrovat do neobydlených oblastí. Pravděpodobnost, že se řízený zánik Miru nepovede a jeho trosky dopadnou do obydlených oblastí, ruská strana udávala 2-3 procenta. Nyní se objevují zprávy, že pravděpodobnost neúspěchu byla ve skutečnosti o něco vyšší, asi 8 procent, ale tato studie nebyla zveřejněna, aby se zabránilo panice. Teď už je to naštěstí jedno.
Jak většina z nás sledovala ve sdělovacích prostředcích, záměr se dokonale podařil a zbytky Miru dopadly do Tichého oceánu. Závěrečná fáze nasměrování do atmosféry trvala asi hodinu, z čehož poslední část letu, kdy se Mir dostal do hustých vrstev atmosféry pod 100 km a začal se rozpadat, až po dopad trosek na vodní hladinu trvala jen asi čtvrt hodiny. Při průletu atmosférou zazářil jako velmi jasný meteor bolid. My jsme to stejně jako většina světové populace mohli sledovat jen zprostředkovaně, ale našli se jedinci, kteří za tuto podívanou byli ochotni zaplatit několik tisíc dolarů a pozorovali zánik Miru z letadla ze vzdálenosti jen několik set kilometrů.
Mir tedy z oblohy zmizel, ale ISS a raketoplán jsou skoro stejně jasné,
takže nemusíme zoufat, že již přelety Miru neuvidíme. Často dostávám dotazy,
kde lze tato umělá tělesa vidět. Především je třeba upozornit, že je nelze
vidět na nějakém místě, ale že se pohybují a přeletí přes celou oblohu
během několika minut. Časy přeletů si dnes lze již poměrně snadno nechat
spočítat. Stačí využít stále dostupnějšího přístupu k Internetu a na stránkách
http://www.heavens-above.com zadat souřadnice svého pozorovacího místa.
Pro předpovědi přeletu ISS a jiných družic je stačí znát přibližně, můžete
například použít souřadnice třebíčské hvězdárny, které jsou 49.207611 stupňů
severní šířky a 15.877389 stupňů východní délky. Pro speciální věci, jako
jsou záblesky družic Iridium, však musíte znát své souřadnice přesně, chyba
1 km již silně negativně ovlivní přesnost předpovědí. Na vysvětlenou dodávám,
že Iridium je soustava malých telekomunikačních družic, které jsou velmi
slabé a nepozorovatelné. Ale jsou vybaveny velkými anténami a při vhodném
natočení mohou hodit prasátko stejně jako zrcátko. Při těchto několikasekundových
zjasněních zazáří jasněji než planeta Venuše a jsou tedy velmi zajímavým
úkazem.
Ale nyní opusťme umělá tělesa a podívejme se, co zajímavého nám připravila příroda. Zmíněná Venuše právě ukončila období své viditelnosti na večerní obloze a přesunula se na oblohu ranní. Je však ještě hodně blízko Slunci a tak ji lze spatřit jen nedlouho před svítáním. Mars je na tom lépe, lze jej pozorovat po celou druhou polovinu noci. Obzvláště chci upozornit na noc 12./13. dubna, kdy kolem rudé planety bude procházet Měsíc. Nejblíže k Marsu, asi ve vzdálenosti jednoho měsíčního průměru, bude kolem třetí hodiny letního času. Dvě největší a nejhezčí planety sluneční soustavy Jupiter a Saturn můžeme pohodlně vidět zvečera a je třeba jejich viditelnosti využít, protože v následujících měsících se situace zhorší.
Měsíc začíná duben první čtvrtí 1. 4., následuje úplněk 8. 4., poslední
čtvrť 15. 4., nov 23. 4. a první čtvrť 30. 4. Je dobré, že nov vychází
na maximum meteorického roje Lyrid, které nastane v druhé polovině noci
21./22. 4. Tento roj není příliš výrazný, četnost obvykle bývá 10-15 meteorů
za hodinu, ale v některých letech byla pozorována krátká prudká zvýšení
aktivity až na několik desítek meteorů během pár minut. Doufejme, že na
obloze bez rušivého měsíčního svitu několik Lyrid uvidíme.