Letošní léto si připomínáme, že je to právě čtvrt století, co sondy
Viking přistály na Marsu. První byl 20. července 1976 Viking 1, následoval
jej 3. září 1976 Viking 2. Byla to první úspěšná mise na povrchu Marsu
a pro Američany to bylo vůbec první úspěšné přistání na jiné planetě.
Celý projekt se skládal ze zmíněných dvou přistávacích modulů a také ze dvou automatických orbitálních stanic, které po oddělení přistávacích částí zůstaly na oběžně dráze kolem Marsu, což umožnilo opravdu komplexní výzkum. Oba přistávací moduly pořídily asi 4500 do té doby nevídaných snímků povrchu v okolí míst přistání a jejich měření obsahovala tři miliony meteorologických údajů. Orbitální stanice mezitím nafotografovaly 52000 snímků, čímž zdokumentovaly 97 procent povrchu Marsu.
Projekt Viking utkvěl v paměti světové veřejnosti převážně pro své experimenty s cílem hledat na Marsu život. Obě přistávací části obsahovaly automatickou biologickou laboratoř, která analyzovala odebrané vzorky horniny a výsledky svých měření odesílala na Zemi. Nebyla nalezena žádná stopa života, ale podle získaných údajů nebylo možno vyloučit, že na Marsu byl život v minulosti nebo stále je v jiných, pro život příznivějších místech.
Oba Vikingy přistály ve velmi suché poušti, což pravděpodobně není prostředí, kde by případná biologická aktivita mohla být zaregistrována, i kdyby na Marsu existovala. Podstatně vhodnějším prostředím by mohlo být okolí polárních čepiček, či jiné oblasti s možným výskytem tekuté vody. Dlouhodobé plány dalších misí jsou samozřejmě zaměřeny na hledání vody na nebo pod povrchem, tedy na hledání míst nejvhodnějších pro nalezení známek života.
Po sondách Viking NASA k Marsu vyslala mimo jiné velmi úspěšný Mars Pathfinger, který nejenom přistál, ale také na povrch Marsu dopravil automatické vozítko Sojourner, které se pohybovalo po okolí a značně tak zvětšilo oblast, kterou bylo možno prozkoumat. Následující mise Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander byly neúspěšné a neslavně skončily v blízkosti Marsu. Doufejme, že sonda 2001 Mars Odyssey, která je právě na cestě a k Marsu dorazí 23. října 2001, dopadne lépe.
Na rok 2003 NASA plánuje dvojici mobilních geologických laboratoří, které prozkoumají krajinu do vzdálenosti 100 metrů. Další mise, mezi kterými budou jak přistávací moduly i orbitální stanice, budou následovat každých 26 měsíců.
Zmíněný Mars je shodou okolností jedinou planetou, kterou můžeme v srpnu pozorovat ve večerních hodinách. Nevystupuje moc vysoko nad obzor, ale pro svoji červenou barvu je velmi výrazný.
Ranní obloha je na planety podstatně bohatší. Saturnu je pozorovatelný celou druhou polovinu noci. A ráno před svítáním můžeme spatřit Venuši a Jupiter, kteří jsou poměrně blízko sebe, 6. srpna se přiblíží nejvíce, na vzdálenost menší než tři měsíční průměry. A také výše zmíněný Saturn nám připraví zajímavou podívanou, 14. 8. v ranních hodinách bude velmi blízko Měsíce, ve vzdálenosti asi dvou měsíčních průměrů. Měsíc začíná srpen úplňkem 4. 8., poslední čtvrť následuje 12. 8., nov 19. 8. a první čtvrť 28. 8. Při přiblížení k Saturnu 14. 8. tedy bude mít tvar ubývajícího srpku.
Planety a Měsíc jsou nepochybně hezkou podívanou, ale srpen je nerozlučně spojen s jinou astronomickou atrakcí, s padajícími hvězdami meteory. Maximum meteorického roje Perseid nastane 12. 8., ale vzhledem k tomu, že Perseidy jsou vydatným rojem, lze pozorovat větší počet meteorů i týden před a po tomto datu. Kvůli rušení Měsícem, v jehož záři se hodně slabších meteorů ztratí, je výhodnější ten týden po maximu. Přeji vám i sobě teplé noci a jasnou oblohu.
Toto je jedna z prvních fotografií, které Viking 1 pořídil na Marsu.
Je ze dne 24. července 1976 a kromě krajiny zachycuje v popředí i část
sondy. Foto: NASA