Oproti květnu se zlepšily podmínky viditelnosti Jupitera a Saturna, dvou největších planet sluneční soustavy. Jupiter vychází několik hodin před půlnocí, koncem června již asi o půl desáté. Saturn je na tom o něco hůře, nad obzor vystupuje asi o tři hodiny později, ale stejně jako Jupiter bude vycházet stále dříve a ve druhé polovině roku budou obě tyto planety zdobit večerní oblohu.
Další výrazná planeta, Mars, se od konce června objeví na ranní obloze těsně před východem Slunce, ale na dobré pozorovací podmínky si budeme muset počkat do příštího roku. Mars obíhá okolo Slunce vně dráhy Země a je zřejmé, že ideální podmínky viditelnosti nastávají, je-li Země mezi Sluncem a rudou planetou. Jednak je Mars Zemi nejblíže a má tedy největší jasnost a také se nachází v opačném směru než Slunce a je nad obzorem celou noc. Tato situace se nazývá opozice. V případě Marsu se opozice opakují zhruba po dvou letech a letošní rok je, žel, právě rokem mezi dvěma opozicemi. Předchozí byla 12. února 1995, k příští dojde 17. března 1997.
Lze tedy říci, že červen je z hlediska viditelnosti těles sluneční soustavy mimořádně nepříznivým měsícem. Venuše je blízko Slunce, Jupiter je dobře viditelný až ve druhé polovině noci, Saturn dokonce pouze v ranních hodinách a Mars není pozorovatelný skoro vůbec. Jediným tělesem, které ani na červnové obloze nemůže chybět je Měsíc. Červen začíná úplňkem 1. 6., následuje poslední čtvrť 8. 6., nov 16. 6. a první čtvrť 24. 6. Měsíc lze samozřejmě vidět pouhým okem, ale pro kvalitní podívaní se dobré použít dalekohled. Ten zvětší podrobnosti na povrchu Měsíce a také při použití většího zvětšení sníží plošný jas Měsíce a pozorování se tak stane pro oči příjemnější.
Zdálo by se, že v období kdy je Měsíc v novu, se není na co dívat, ale
není to pravda, obloha není tvořena pouze objekty naší sluneční soustavy.
V tisících hvězd, které můžeme vidět, je dost zajímavých dvojhvězd a vícenásobných
systémů, lze pozorovat i hvězdokupy obsahující desítky i stovky hvězd a
též lze v dalekohledu spatřit vzdálené galaxie. Ty sice nejsou příliš výrazné
a hezké, ale fakt, že vidíme objekty, které nepatří do naší Galaxie, stojí
za pohled. Vždyť se jedná o obrovské soustavy podobné té naší - Mléčné
dráze a takto bychom Mléčnou dráhu viděli z obrovských vzdáleností, ve
kterých se pozorované objekty nacházejí.