Již se pomalu stává zvykem, že skoro pravidelně jsme zásobování
zvěstmi o konci světa a velmi často bývají příčiny astronomické, obvykle
srážka s planetkou či kometou. Tak tomu je i v tomto případě. Těleso, které
vyvolalo dokonce několikanásobný zájem médií, se zatím označuje provizorním
jménem 1999 AN10 a jedná se o asi kilometrovou planetku. Objevena byla
13. ledna 1999 americkými astronomy. Další pozorování zpřesnila její dráha
a v březnu byla zveřejněna studie, ze které vyplývalo blízké přiblížení
k Zemi v roce 2027 a možná, ale opravdu velmi málo pravděpodobná srážka
se Zemí v roce 2039. Velmi málo pravděpodobná v tomto případě znamená 1:1000000000.
Nicméně i to stačilo, aby zpráva o srážce oběhla celý svět.
Poté planetka zmizela v blízkosti Slunce a další pozorování bylo možné až v květnu. Přitom byla opět zpřesněna její dráha. Byl potvrzen průlet kolem Země 7. srpna 2027 ve vzdálenosti min. 37000 km a pravděpodobnost srážky se Zemí v roce 2039 se zvýšila na 1:10000000. To je stále velmi nepravděpodobné, ale jak jinak to zní, když se řekne, že pravděpodobnost srážky se stokrát zvýšila. To je samozřejmě pravda a vypadá to hrozivě, ale jen do té doby, než se podíváme, o jaká čísla se jedná.
Pro úplnost je třeba dodat, že podle posledních zpráv z NASA ještě vyšší pravděpodobnost střetu 1:500000 vychází pro rok 2044. Ani to není nic, čeho bychom se měli obávat. Ale samozřejmě tím nechci říci, že by nás to nemělo zajímat. Už jen proto, že šance, že do nás během jednoho roku narazí dosud neobjevený kilometrový asteroid, je ještě vyšší, asi 1:100000. A pokud planetka, která by při srážce zničila celý kontinent, proletí kolem Země desetkrát blíže než obíhá Měsíc, je to jistý důvod k znepokojení.
Ale věnujme se i běžným, i když ne tak mediálně zajímavým informacím. V červnu nastává letní slunovrat a tím začíná astronomické léto. Stane se tak 21. 6. ve 21:49. Abychom si uvědomili, co vlastně tento jev znamená, je třeba si představit oběh Země kolem Slunce. Rotační osa naší planety není přesně kolmá na oběžnou dráhu, ale je skloněna o 22.5 stupně. Důležité je, že osa míří stále na stejné místo v prostoru. Takže když obíháme kolem Slunce, v určitém okamžiku míří ke Slunci respektive nad něj severní konec rotační osy a za půl roku míří ke Slunci respektive pod něj jižní konec. A právě první uvedený okamžik se nazývá letním slunovratem, druhý pak slunovratem zimním. A jak se slunovrat projevuje? V tento den Slunce dosahuje vůbec největší výšky nad obzorem, vychází a zapadá nejseverněji v průběhu celého roku, dny kolem slunovratu jsou nejdelší a noci nejkratší. A nepochybně se při delším zamyšlení daly odvodit další projevy.
A co během krátkých červnových nocí můžeme na obloze pozorovat? Stále velmi dobré podmínky viditelnosti má Venuše. Večer září vysoko nad obzorem a lze ji těžko přehlédnout, protože kromě Slunce a Měsíce nic jasnějšího na obloze není. Dovolil bych si upozornit na 13. 6., kdy Venuše bude procházet severním okrajem hvězdokupy Praesepe. To je hezká příležitost jak si této hvězdokupy povšimnout, i když přesně nevíme, kde se nachází. Další ozdobou večerní oblohy je Mars, u kterého také ještě trvají příznivé podmínky viditelnosti. V ranních hodinách můžeme spatřit ještě Jupiter a Saturn, ale na ně je lépe si počkat, protože v následujících měsících budou tyto planety viditelné delší dobu a i večer.
Ke vděčným objektům pro pohled dalekohledem samozřejmě patří i Měsíc, který bude v poslední čtvrti 7. 6., v novu 13. 6., v první čtvrti 20. 6. a v úplňku 28. 6.
Třebíčská hvězdárna je pro veřejnost otevřena každé úterý a pátek po
setmění. Informace na telefonu 0618 845683.