Na druhé straně na obloze nastávají jiné zajímavé úkazy, které se pravidelně opakují bez ohledu na to, zda nás komety potkávají nebo ne. A tak se dále budou střídat zimní, jarní, letní a podzimní souhvězdí, dále se po svých drahách budou pohybovat planety, střídavě se tak ukazovat pozemským pozorovatelům a skrývat ve sluneční záři, dále bude naše planeta při svém oběžném pohybu pravidelně procházet shluky meteoritického materiálu, které se projevují jako roj meteorů a nepochybně bychom našli další příklady jevů, které se s železnou pravidelností opakují. Naopak komety jsou chaotickým prvkem v tomto neměnném pořádku, ke kterému s úctou vzhlížíme. Proto není divu, že v minulých dobách byly považovány za znamení zla a spojovány se špatnými zprávami. Dnes se těmto představám jen usmíváme, ale vděčíme těmto pověrám za velmi pečlivé záznamy o kometách ve starých písemnostech.
Vyplňme si tedy léta čekání na další kometu také pohledem na jiné vesmírné objekty. Co tedy můžeme na jasné obloze vidět v těchto dnech? Co se týká hvězd a souhvězdí, typickou letní hvězdou je Antares, nejjasnější hvězda v souhvězdí Štír. Toto souhvězdí můžeme v létě spatřit nad jižním obzorem a Antares snadno poznáme podle oranžové barvy. Podíváme-li se trochu stranou nad jihozápadní obzor, upoutá naši pozornost modrobílá Spica, která je přibližně stejně vysoko nad obzorem jako Antares a také je nejjasnější hvězdou v oblasti. Nad Spicou, blíže k zenitu se nachází podstatně jasnější Arkturus. Přímo nad našimi hlavami uvidíme tři jasné hvězdy: Vegu v souhvězdí Lyry, Deneb v souhvězdí Labutě a Altair v souhvězdí Orla. Při temné obloze, za bezměsíčné noci si povšimneme i pásu Mléčné dráhy, který touto oblastí prochází.
Na pozadí neměnných tvarů souhvězdí se pohybují planety. Před vynálezem dalekohledu se od hvězd lišily pouze tímto pohybem, ale dnes je i v relativně malém přístroji uvidíme jako kotouček i s případnými detaily, na rozdíl od hvězd, které i ve velkých dalekohledech vidíme jako zářící body, akorát jich při použití dalekohledu pozorujeme více. Planety tak tradičně spolu s Měsícem patří k nejvděčnějším objektům pro návštěvníky malých hvězdáren.
Nejjasnější planetu Venuši vidíme zvečera nad západním obzorem. Nemá ideální podmínky viditelnosti, zapadá asi hodinu a čtvrt po Slunci, ale je nepochybně je ozdobou letních večerů. Podstatně déle můžeme pozorovat Mars. Upoutá svoji výrazně červenou barvou, která v dalekohledu ještě více vynikne. Planety, na kterých lze vidět nejvíce detailů, Jupiter a Saturn, lze v červenci také pozorovat, ale museli bychom na ně počkat do druhé poloviny noci. Jupiter vychází začátkem měsíce po jedenácté hodině, na konci července po deváté, Saturn ještě o více než hodinu později.
Co se týká Měsíce, ten začíná červenec novem (4. 7.), první čtvrť následuje 12. 7., úplněk 20. 7. a poslední čtvrť 26. 7. Obzvláště období kolem první čtvrti lze doporučit pro pozorování dalekohledem, v tomto období jsou krátery osvětlené z boku a lze si je prohlédnout nejlépe.
Nedávno (21. 6.) nastal letní slunovrat, Slunce dosáhlo maximální výšky nad obzorem a zmíněný den byl nejdelším dnem v roce. I v červenci jsou tedy dny dlouhé, noci velmi krátké a stmívá se dost pozdě. To pozorování hvězdné oblohy příliš nesvědčí, ale na druhé straně jsou večery poměrně teplé a pozorování jsou tak podstatně příjemnější.