Vzdálená planeta

Pro Nový Region T a R-ART Studio napsal Rostislav Štork
Astronomický ústav Akademie věd České republiky

 
Letošní červenec je příznivým měsícem z hlediska počtu viditelných planet, pozorovatelné budou vlastně všechny, ale k naší smůle pouze na ranní obloze. Tam je dominantním objektem Venuše, nejjasnější těleso vůbec (po Slunci a Měsíci). Poznáme ji tedy snadno, nic jasnějšího na obloze není. Vychází necelé dvě hodiny před Sluncem, takže než se rozední, stihne vystoupit dostatečně vysoko nad východní obzor.

Druhou planetou v pořadí podle jasnosti je Jupiter. I ten je jasnější než nejjasnější hvězdy. Vychází již před půlnocí, je tedy nad obzorem déle než polovinu noci. Stejně jako obří Jupiter i druhý největší Saturn je pozorovatelný v druhé polovině noci. Koncem července lze také těsně před svítáním nad severovýchodním obzorem spatřit Mars.

Planety tedy navečer neuvidíme. Co však pozorovat můžeme, je Měsíc. Ten je samozřejmě viditelný v průběhu celého roku. V červenci bude zdobit (a přezařovat) večerní oblohu v prvních deseti dnech a pak narůstající srpek v posledním červencovém týdnu. První čtvrť bude 1. 7., úplněk 9. 7., poslední čtvrť 16. 7., nov 23. 7. a opět první čtvrť 31. 7.

Aktuální, i když víceméně akademickou zajímavostí je fakt, že 4. 7. je Země nejdále od Slunce — 152.1 milionů kilometrů. Avšak dráha naší planety je skoro kruhová, takže v nejbližším bodě je tato vzdálenost jen o málo menší — 147.1 milionů km. Vliv na teplotu to má malý, ale měřitelný. Shodou okolností doba přísluní připadá na naši zimu a odsluní na léto, na jižní polokouli je tomu obráceně. Takže tento jev trochu zmírňuje rozdíly mezi létem a zimou na severní polokouli a naopak zvýrazňuje tyto rozdíly na polokouli jižní.

Na závěr se chci zmínit o jedné fotografii, která zhruba před měsícem obletěla celý svět a otiskly ji i některé české noviny. Ale většinou bez příslušného komentáře a dokonce jsem viděl pouze výřez centrální jasné oblasti, bez toho nejzajímavějšího. Tento snímek z Hubblova kosmického dalekohledu nám totiž nabízí první přímý pohled na planetu mimo naší sluneční soustavu. Jasná oblast uprostřed snímku je velmi mladá dvojhvězda, ještě obklopená mlhovinou, ze které vznikla. Tento zárodečný materiál je postupně odvrhován do okolního prostoru. Na obrázku vidíme i zvláštní dlouhé vlákno. Jeho délka je 1500 astronomických jednotek, tedy 220 miliard kilometrů. A na konci tohoto filamentu vidíme slabý objekt, což je s vysokou pravděpodobností planeta, která byla rušivým působením dvojhvězdy vyvržena na dráhu pryč z této soustavy a díky tomu se dostala daleko od oblasti, kde by se nám ztratila ve světle centrálních hvězd. Hmotnost této planety je dvoj– až trojnásobek hmotnosti Jupiteru a je od mateřské dvojhvězdy čtyřicetkrát dále než Pluto od Slunce.

foto: NASA—HST