Obloha na jaře

Pro Nový Region T a R-ART Studio napsal Mgr. Rostislav Štork
Astronomický ústav Akademie věd České republiky

Začátek jara bude stále ve znamení komety Hale-Bopp, která počátkem dubna dosahuje nejvyšší jasnosti. V této době je již lépe pozorovatelná večer, kdy bude až 33 stupňů nad obzorem. Pak se ale už budou podmínky její viditelnosti zhoršovat. V prostoru se bude od Slunce i Země vzdalovat, takže její jasnost poklesne, ale zároveň se bude při pohledu ze Země ke Slunci na obloze přibližovat a v polovině května se ztratí v jeho záři. Než se opět od Slunce dostatečně úhlově vzdálí, bude již pozorovatelná hlavně z jižní polokoule, ale již jako výrazně slabší objekt, než jakým je nyní.

Pak na několik tisíc let opustí centrální oblasti sluneční soustavy a zbydou nám pouze fotografie a naděje, že v příštích desetiletích budeme mít podobné štěstí. Byl jsem několikrát otázán, jak lze získat snímky, jako je tento věnovaný observatoří na Kleti. Odpověď je jednoduchá: S běžnými, automatickými přístroji to prostě nejde. Vyfotografovat kometu se nám může podařit aparátem, který umožní nastavit libovolně dlouhou dobu expozice. S časy ve zlomcích sekundy, které používají automaty, prostě nevystačíme. Při použití citlivého filmu potřebujeme expozici nejméně desítky sekund. Že při těchto časech nemáme šanci přístroj udržet v klidu, je zřejmé. Stativ je tedy naprostou nutností. Ovšem je třeba mít na paměti, že naším nejlepším výsledkem může být hezký snímek části oblohy s kometou. Na to, abychom zachytili takové detaily, jak se to podařilo kolegům na Kleti, potřebujeme skutečně profesionální vybavení.

Autorkou přiloženého snímku je paní Ing. Jana Tichá a použita byla Maksutovova komora, což je přístroj s průměrem objektivu 63 cm. Doba expozice byla 20 minut, konkrétně bylo exponováno 11. března 1997 od 04:33:00 do 04:53:00 SEČ.

Další zajímavý dotaz, který jsem obdržel, se týkal doby viditelnosti komety. "Jak je možné, že ji vidíme ráno před východem Slunce a zároveň večer po jeho západu?" Je to tím, že kometa se nachází výrazně severněji než Slunce. Uvědomme si, že Polárku vidíme po celou noc na stejném místě a celá obloha se kolem ní otáčí (ve skutečnosti samozřejmě obloha stojí na místě a otáčí se naše Země). Hvězda, která je blízko Polárky, během 24 hodin opíše malý kroužek. Hvězda, která je dále, opíše kroužek větší. Tak můžeme dále pokračovat, až se dostaneme k hvězdám (nebo jiným nebeským objektům), které jsou od Polárky tak daleko, jak je Polárka vysoko nad obzorem. Takový objekt opisuje kružnici, která se v jednom bodě dotýká obzoru. Podíváme-li se na objekty, které jsou ještě dále od Polárky, zjistíme, že část z uvedených 24 hodin tráví pod obzorem. A tato část je tím větší, čím je objekt od Polárky dále. Kometa Hale-Bopp je severně od Slunce a proto pod obzorem tráví kratší dobu, může tedy vycházet dříve a zapadat později.

Až se s kometou rozloučíme, nemusíme na astronomii hned zapomenout, na obloze lze spatřit zajímavé věci, i když se nedějí tak mimořádné události. K divácky nejvděčnějším objektům patří planety. Na rozdíl od vzdálených hvězd, které vždy vidíme jako zářící body, jsou planety naší sluneční soustavy mnohonásobně blíže a v dalekohledu se zobrazí jako kotoučky s patrnými detaily.

Ovšem v jarním období si planet moc neužijeme. Dobře je pozorovatelný pouze Mars. Ve večerních hodinách je dostatečně vysoko nad obzorem a i při pohledu pouhým okem upoutá svoji červenou barvou, která ještě více vynikne v dalekohledu.

Venuši budeme moci od května spatřit jako Večernici zvečera nízko nad severozápadním obzorem, ale v jejím případě si na alespoň trochu solidní pozorovací podmínky budeme muset počkat do podzimu. Smůlu zatím máme v případě Jupitera a Saturnu. Pozorovatelné tyto planety sice jsou (Saturn až od května), ale pouze ráno.

Na obloze však můžeme pozorovat i další zajímavé objekty, dvojhvězdy, hvězdokupy, mlhoviny, vzdálené galaxie, které mnohdy nevypadají nijak mimořádně, ale o to více vynikne úchvatnost takového pozorování, když víme na co a z jaké vzdálenosti se díváme.

Samozřejmě nemůžeme zapomenout na nejjasnější těleso noční oblohy - Měsíc. Ten nám sice svým svitem vadí při pozorování slabých objektů, ale zajímáme-li se přímo o něj, setkáváme se se samými výhodami. Je hodně jasný, jsou na něm dobře vidět podrobnosti a dostatečně rychle střídá fáze, což umožňuje prohlížet různé měsíční útvary. Měsíční moře jsou totiž nejlépe patrná za úplňku, zatímco krátery je nejlépe pozorovat na rozhraní světla a stínu, tedy při menší fázi, nejlépe v období první čtvrti, kdy je Měsíc nad obzorem v první polovině noci. Úplněk nastane 22. 4., 22. 5. a 20. 6. Data ostatních fází nepovažuji za nutné vypisovat, snad postačí poznamenat, že první čtvrť je asi týden před úplňkem, poslední čtvrť týden po úplňku a nov nastává uprostřed doby mezi dvěma úplňky.

Přeji Vám hodně hezkých zážitků pod noční oblohou a pokud pohled na kometu v někom probudil zájem o astronomii, doufám, že u této krásné záliby alespoň chvíli vytrvá.