Původ komet je třeba hledat již v počátcích vzniku naší sluneční soustavy. Ta se před více než pěti miliardami let zformovala z velké mlhoviny. Z centrálních částí vzniklo Slunce, z okolních planety. Pro nás je z těchto historických záležitostí důležitý fakt, že na tvorbu velkých těles nebyl spotřebován všechen materiál mlhoviny a byl poté z centrálních oblastí vymeten na okraj sluneční soustavy. A právě odtud k nám přicházejí komety. Jsou tvořeny primitivním, nepřetvořeným materiálem, asi nejlepší označení pro tuto hmotu je "špinavý sníh". Tyto špinavé sněhové koule mají velikost několik kilometrů, největší, ke kterým patří i kometa Hale-Bopp, desítky kilometrů.
To však doposud hovoříme pouze o kometárním jádře, koma a ohon se vytvoří, teprve až se toto jádro dostane dostatečně blízko ke Slunci a začnou se uvolňovat těkavé materiály, plyn a prach. Nejdříve se vytvoří koma - rozsáhlá atmosféra komety. Několikakilometrové těleso má velmi malou přitažlivost a samozřejmě si nemůže atmosféru udržet. Tento materiál tak dále uniká do meziplanetárního prostoru a vytváří chvost. Nabízí se otázka, proč neuniká na všechny strany, ale jedním konkrétním směrem. Příčinou je Slunce, přesněji řečeno tlak slunečního záření. To působí na plynové a prachové částečky a způsobuje, že chvost míří vždy směrem od Slunce. Takže když se kometa vzdaluje od Slunce, ohon vlastně tlačí před sebou.
Výše uvedené skutečnosti můžeme nyní pozorovat na obloze. U komety Hale-Bopp se zřetelně oddělil prachový chvost od plynového. Molekuly plynu jsou velmi lehké a nechají se snadno odtlačit tlakem slunečního záření do zmíněného směru. Prachová zrnka jsou výrazně větší a tedy i hmotnější, vliv tlaku záření je na ně menší. Plynový chvost je přímý, tenký a míří přesně od Slunce. Prachový je širší, rozptýlenější a znatelně se od tohoto směru odchyluje podle pohybu komety. Toto můžeme za dobrých podmínek vidět pouhým okem. I když plynový chvost je dost slabý a k jeho spatření je nutná opravdová tma. Na kvalitní fotografii si povšimneme také barevného rozdílu mezi chvosty. Plynový je do modra, jasnější prachový nažloutlý.
Za to, že tyto podrobnosti můžeme pozorovat, vděčíme mimořádné jasnosti komety Hale-Bopp. V období největší jasnosti na přelomu března a dubna od nás bude vzdálena skoro stejně daleko jako Slunce. A i přes tuto velkou vzdálenost se stává jednou z nejjasnějších komet 20. století. Jiné komety, např. loňská kometa Hyakutake by v takové vzdálenosti byly pozorovatelné pouze v dalekohledu jako slabé objekty. Můžeme tedy trochu litovat, že se Hale-Bopp k nám i ke Slunci nepřiblížila více, ale na druhé straně si uvědomme, že s okem viditelnou kometou se setkáváme v průměru jednou za asi dvacet let. Nyní však máme dvě mimořádné komety dva roky po sobě. V posledních letech století je k nám příroda tedy hodně štědrá.
Na přiloženém snímku vidíme kometu Hale-Bopp, tak jak ji již 13. února
ráno svým teleskopem zachytil Dennis di Cicco z Bostonu, Massachusetts.
Snímek byl získán laskavostí časopisu Sky
& Telescope.
