Obloha v květnu

Pro Nový Region T a R-ART Studio napsal Mgr. Rostislav Štork
Astronomický ústav Akademie věd České republiky

Květen je posledním měsícem, kdy můžeme vychutnat mimořádně příznivé podmínky viditelnosti Venuše na večerní obloze. Jako Večernice zdobí západní obzor již od začátku roku a ještě počátkem června bude pozorovatelná brzy po západu Slunce. Poté se ztratí ve sluneční záři, aby se od konce června objevila na ranní obloze. Ve druhé polovině roku ji tak budeme vidět ráno jako Jitřenku. Zatím je však viditelná navečer a dokonce 4. května dosahuje maximální jasnosti. Upoutá i při pohledu pouhým okem, s použitím dalekohledu lze rozlišit nejenom, že na rozdíl od bodových hvězd se jedná o kotouček, ale též lze rozpoznat, že kotouček není plný, ale jeví fázi stejně jako Měsíc. Konkrétně během května má tvar srpku, který se stále ztenčuje.

Z dalších planet jsou viditelné Jupiter a Saturn. Obě tyto planety patří při pohledu dalekohledem k nejhezčím objektům, ale v květnu je, žel, můžeme pozorovat pouze ve druhé polovině noci, Saturn dokonce pouze krátce před východem Slunce.

Nejjasnější těleso noční oblohy, Měsíc, začíná květen úplňkem 3. 5., následuje poslední čtvrť 10. 5., nov 17. 5. a první čtvrť 25. 5.

Kometa Hyakutake je po průchodu přísluním pozorovatelná pouze z jižní polokoule, ale již podstatně slabší, než když byla viditelná od nás. Takže tato astronomická událost roku je již za námi a můžeme se ohlédnout, zda splnila naše očekávání. Stručně lze říci, že kometa naše očekávání splnila a překročila. Problém a příčinu zklamání mnoha laických příznivců astronomie je třeba hledat jinde. Naše technická civilizace nám přináší spoustu skvělých, užitečných a příjemných věcí, ale osvětlená, oranžově zářící noční obloha k nim rozhodně nepatří. A tak zatímco pozorovatelé ve městě viděli mlhavý obláček, který se sice lišil od hvězd, ale pro nezkušené oko byl snadno přehlédnutelný, na druhé straně ti, co se vydali podívat se na kometu z míst, kde je ještě pravá tma, byli svědky nezapomenutelné podívané. Zmíněný mlhavý obláček byl na tmavé obloze jasně viditelný na první pohled a táhnul se od něj chvost komety, jehož délka při pohledu pouhým okem přesahovala třicet stupňů. Pro ty, co neměli takové štěstí, podotýkám, že je to více, než podélný rozměr Velkého vozu.

Útěchou pro většinu lidí, kteří nemohli vychutnat nejjasnější kometu od roku 1976, může být kometa Hale-Bopp, která se zvolna blíží k Zemi a Slunci a při největší jasnosti v příštím roce by měla kometu Hyakutake výrazně předčit. Buďme optimisty a doufejme, že po kometě dvacetiletí uvidíme za rok kometu století.