Výzkum sluneční soustavy

Pro Puls třebíčska napsal Mgr. Rostislav Štork, Ph.D.
Astronomický ústav Akademie věd České republiky


Před měsícem jsem ve svém článku psal o problémech sondy Mars Climate Orbiter, které nakonec vedly k jejímu zničení. Již velmi brzy po této události se objevilo možné vysvětlení havárie. Příčina však byla natolik kuriózní, že málokdo věřil, že by něco takového bylo možné. Nicméně další vyšetřování potvrdila tento důvod. NASA jako státní organizace důsledně přešla na užívání jednotek SI, tedy metry, kilometry, kilogramy. Naproti tomu společnost Lockheed Martin, která vyrobila navigační systém, pracuje v palcích, stopách, yardech a librách. Sonda v hodnotě 125 milionů dolarů tak byla zničena díky této neuvěřitelné chybě a špatné interpretaci zaslaných údajů. Někteří představitelé NASA prohlásili, že to není jen chyba, ale naprosté selhání systému spolupráce NASA s dalšími organizacemi. Nepochybně z této události vyvodí závěry, jak zabránit, aby se něco podobného mohlo stát i v budoucnu.

Podstatně lépe dopadla sonda Galileo, i když i ona měla namále. Ovšem v tomto případě se jedná o sondu, která úspěšně pracuje již čtvrtý rok a jejiž plánovaná životnost byla již dávno překročena. Proto si nyní operátoři mohou dovolit ji vystavovat většímu nebezpečí než při plnění cílů původně naplánovaného programu. Galileo je družicí Jupitera a trvalým dodavatelem skvělých snímku této planety a jejích měsíců. Tentokrát se 11. října přiblížil k měsíci Io, což byla riskantní operace, protože Io se nachází blízko této obří planety v pásmu silné radiace. A skutečně některé přístroje byly poškozeny. Ale funkčnost sondy to neohrozilo a fotografie, které pořídila, za toto riziko rozhodně stály. Nejmenší detaily, které můžeme rozlišit, mají velikost pouhých devět metrů. A můžeme se těšit na další podobně dokonalé snímky, průlet kolem Io je naplánován i na 26. listopadu.

A pokud chceme na vlastní oči vidět planetu, u které Galileo pracuje, není nic jednoduššího. Stačí se večer podívat na oblohu a Jupiter je tím nejjasnějším tělesem hvězdného vzhledu. Jeho měsíce pouhým okem vidět nejsou, ale při použití dalekohledu lze spatřit čtyři největší včetně Io.

Nalevo od Jupiteru asi v polovině vzdálenosti k hvězdokupě Plejády uvidíme Saturn. Pouhým okem opět vidíme pouze samotnou planetu, dalekohled pak ukáže Saturnovy prstence a jeho největší měsíc Titan.

Zmíněná hvězdokupa Plejády je velmi známým objektem a pozorovatelé se často předhánějí, kdo v ní uvidí více hvězd. Nutno si však uvědomit, že více než na kvalitách zraku v tomto případě záleží na pozorovacích podmínkách. Při světlé obloze např. v blízkosti města nebo za svitu Měsíce samozřejmě uvidíme jen nejjasnější členy této hvězdokupy.

Měsíc nás začátkem listopadu rušit nebude, 8. 11. je nov, 16. 11. první čtvrť, 23. 11. úplněk, 30. 11. poslední čtvrť. Bezměsíčných večerů se tedy opět dočkáme až koncem listopadu.

V ranních hodinách je nejvýraznější ozdobou oblohy Venuše, která vychází více než čtyři hodiny před Sluncem a proto nehrozí, že by se ztrácela ve svítání. Najdeme ji opět velmi snadno, protože je ještě jasnější než Jupiter.

Mnozí z nás si jistě vzpomenou na loňský listopad, kdy se obloha rozzářila velmi jasnými meteory z roje Leonid. Zvýšená činnost tohoto roje se předpovídá i pro letošní rok na noc ze 17. na 18. listopadu. Nicméně značná pravděpodobnost většího počtu meteorů je i předchozí a následující noc. Trochu nepříjemný je fakt, že pozorování nemá smysl před 23. hodinou. V první polovině noci totiž meteory přilétají z opačné strany, než se v tu dobu nachází Evropa, takže je třeba chvíli počkat, až se Země pootočí.

Závěrem mi, milí čtenáři, dovolte, abych vás pozval na úterý 23. 11. 1999 17:30 do Západomoravského muzea, kde budu přednášet právě o sluneční soustavě. Těším se na vás.
 


Tuto fotografii Jupiterova měsíce Io pořídila sonda Galileo 11. 10. 1999. Rozměr snímku je asi 6 x 3 km. NASA/JPL/Caltech