Měsíční fáze tentokrát vycházejí příznivě pro pozorovatele meteorů. 22. 10. nastává maximum meteorického roje Orionid. Měsíc bude na obloze pouze ráno a bude již hodně tenkým srpkem, pozorování tedy nebude jeho svitem nijak rušeno. Orionidy pocházejí z Halleyovy komety, jedná se o materiál, který kometa poztrácela během svých oběhů kolem Slunce. Tento roj v roce 1993 překvapil vysokými frekvencemi pár dnů před maximem. Pro letošní rok je předpovězena četnost v maximu asi 25 meteorů za hodinu. To sice není příliš vysoká hodnota, ale ve spojení s příznivými pozorovacími podmínkami značí jev, který stojí za naši pozornost.
Na planety je říjnová obloha poměrně chudá. Mars, který byl součástí noční oblohy již od předchozí zimy, je už prakticky nepozorovatelný. Pouze za velmi příznivých podmínek, při dokonale průzračném vzduchu lze Mars spatřit po západu Slunce nad jihozápadním obzorem. Poněkud lépe je viditelný Jupiter, zapadá asi hodinu po Marsu. Je též nad jihozápadním obzorem, oproti Marsu, který se ztrácí ve sluneční záři, však podstatně výše. Dobře pozorovatelný tak zůstává pouze Saturn, který je na obloze kromě jitra po celou noc. Jak již bylo na tomto místě několikrát zmíněno, v letošním roce prochází Země rovinou Saturnových prstenců a ty tak pro svoji malou tloušťku nejsou vidět. Protože Saturn je jedinou v říjnu dobře pozorovatelnou planetou, povězme si o tomto jevu podrobněji.
Pro pozorování prstenců jsou důležité dvě skutečnosti. První je vzájemné postavení Saturna a Slunce, které určuje, jak budou prstence osvětleny a druhou vzájemné postavení Saturna a Země, které určuje, z jakého pohledu prstence vidíme. Prstence, tak jako rotační osy planet, zachovávají stálou orientaci vůči hvězdám. Stejně jako je polovinu oběhu osvětlován jižní pól a druhou polovinu pól severní, jsou i Saturnovy prstence polovinu oběžné doby osvětlovány ze severní a druhou polovinu z jižní strany. Saturnova oběžná doba je necelých 29 a půl roku. Déle než čtrnáct let, do 19. 11. 1995 tak Slunce osvětlovalo severní stranu prstenců a stejnou dobu po tomto datu bude osvětlovat stranu jižní.
Složitější je otázka postavení Saturna a Země. Na rozdíl od Slunce, které se stále nachází uprostřed Saturnovy dráhy, se Země pohybuje okolo tohoto středu po dráze, která je oproti Saturnově skloněna asi o dva a půl stupně. Polovinu pozemského roku tak jsme nad oběžnou dráhou Saturna, polovinu pod ní. Natočení prstenců vzhledem k centru sluneční soustavy se nemění tak rychle, aby se tato zemská roční variace neprojevila. (Ve srovnání se vzdálenosti Saturna můžeme o Zemi hovořit jako o centrální části sluneční soustavy.) Místo jednoho průchodu Země rovinou prstenců tak dojde ke třem. Do 21. 5. 1995 jsme viděli prstence ze severní strany, od 21. 5. do 11. 8. z jižní strany, od 11. 8. 1995 do 11. 2. 1996 je opět vidíme ze severu a po 11. 2. příštího roku je budeme přes čtrnáct let pozorovat z jihu.
Nyní zbývá podívat se na vzájemné souvislosti předcházejících dvou odstavců. Nejzajímavějším zjištěním této úvahy je fakt, že v období 21. 5. - 11. 8. a 19. 11. 1995 - 11. 2. 1996 je k Zemi natočena neosvětlená strana prstenců. Pochopení popsaných situací není jednoduché a vyžaduje alespoň trochu vycvičenou představivost. Za zapamatování stojí, že jsme svědky událostí, které se budou opakovat až za zmíněných 14 let.
Třebíčská hvězdárna je pro veřejnost otevřena každé úterý a sobotu po
setmění. Dohodnout hromadné návštěvy lze také telefonicky na čísle 0618
5683. Tamtéž mohou zájemci z řad školní mládeže i dospělých získat informace
o probíhající zájmové činnosti.