Obloha v srpnu
V druhém prázdninovém měsíci se pozornost zájemců o dění na obloze tradičně
upíná k padajícím hvězdám - meteorům. 12. srpna nastává maximum meteorického
roje Perseid. Perseidami se nazývají proto, že místo na obloze, ze kterého
meteory zdánlivě vyletují, leží v souhvězdí Persea. Co je to meteor? Nejedná
se o nic jiného než o proud rozžhaveného vzduchu, který vzniká při srážce
vesmírem letícího kamene (který se nazývá meteoroid) se zemskou atmosférou.
Tělesa vstupující do atmosféry přitom nejsou nijak velká, naprostá většina
meteorů je způsobena tělesy lehčími než 1 kg. Zato vzájemná rychlost meteoroidů
a Země je značná, konkrétně v případě Perseid je 61 km za sekundu. Při
tak vysoké rychlosti nemohou kameny výše uvedených hmotností přežít průlet
atmosférou a vypaří se. Pouze z větších těles (alespoň 30 cm v průměru)
může otavený zbytek dopadnout až na povrch Země - tomuto zbytku říkáme
meteorit. Zajímavá je i otázka původu meteoroidů. U některých rojů je otevřená,
u jiných (mimo jiné také u Perseid) je jisté, že jejich mateřským tělesem
je kometa, v tomto případě kometa Swift - Tuttle. Perseidy jsou tedy smetí,
které kometa Swift -- Tuttle poztrácela při svých obězích kolem Slunce
a které potkáváme vždy, když Země protíná dráhu zmíněné komety. Vzhledem
k tomu, že poztrácený materiál se rozptyluje, je zřejmé, že nejvíce meteoroidů
Země potká, pokud kometa místem setkání prošla nedávno. Kometa Swift -
Tuttle prošla přísluním v roce 19.. a skutečně se v minulých letech pozorovala
zvýšená frekvence meteorů (v maximu obvykle asi 100 za hodinu, v posledních
letech až 400 za hodinu). Předpokládá se, že zvýšená činnost roje bude
pokračovat i letos. Maximum nastane 12. až 13. srpna, podle předpovědí
ve dne, ale několikahodinový posun není vyloučen. Značný počet meteorů
však můžeme pozorovat i týden před a po maximu. Letošní podmínky pro pozorování
jsou příznivé, Měsíc nebude svým svitem rušit (nov 7. 8., první čtvrť 14.
8., úplněk 21. 8. a poslední čtvrť 29. 8.).
Oproti předcházejícím měsícům je srpnová obloha chudší o Venuši - Večernici.
Ještě ji může spatřit brzy po západu Slunce těsně nad západním obzorem.
Dominantou večerní oblohy nyní stává Jupiter, kterého najdeme nad jihozápadním
obzorem. Téměř celou noc (kromě části večera) je pozorovatelný Saturn -
nejkrásnější planeta naší sluneční soustavy. Jeho ozdoba - prstence - je
však špatně viditelná, protože se na ni díváme téměř zboku (prstence jsou
velmi tenké - asi 1 km, zatímco široké jsou tak, že by se po nich mohla
kutálet Země). Příští rok, kdy budeme procházet rovinou prstenců, nebudou
pozorovatelné vůbec. Na ranní obloze můžeme spatřit Mars, který vychází
stále dříve (asi o půl hodiny za měsíc). Prázdninové měsíce jsou také nejvhodnější
k pozorování vzdálených planet - Urana a Neptuna. K jejich nalezení však
potřebuje poměrně velký dalekohled (o průměru alespoň 10 cm).
Zájemce o astronomii, kteří budou mít cestu do Prahy, upozorňuji, že
od 19. července do konce roku probíhá v Národním muzeu výstava Meteority,
vesmír a my, jejíž zhlédnutí vřele doporučuji.