Noční obloha v srpnu

Pro Nový Region T a R-ART Studio napsal Mgr. Rostislav Štork
Astronomický ústav Akademie věd České republiky

V druhém prázdninovém měsíci se pozornost zájemců o dění na obloze tradičně upíná k padajícím hvězdám - meteorům. 12. srpna nastává maximum meteorického roje Perseid. Perseidami se nazývají proto, že místo na obloze, ze kterého meteory zdánlivě vyletují, leží v souhvězdí Persea. Co je to meteor? Nejedná se o nic jiného než o proud rozžhaveného vzduchu, který vzniká při srážce vesmírem letícího kamene (který se nazývá meteoroid) se zemskou atmosférou. Tělesa vstupující do atmosféry přitom nejsou nijak velká, naprostá většina meteorů je způsobena tělesy lehčími než 1 kg. Zato vzájemná rychlost meteoroidů a Země je značná, konkrétně v případě Perseid činí 61 km za sekundu. Při tak vysoké rychlosti nemohou kameny výše uvedených hmotností přežít průlet atmosférou a vypaří se. Pouze z větších těles (alespoň 30 cm v průměru) může otavený zbytek dopadnout až na povrch Země - tomuto zbytku říkáme meteorit.

Zajímavá je i otázka původu meteoroidů. U některých rojů je otevřená, u jiných (mimo jiné také u Perseid) je jisté, že jejich mateřským tělesem je kometa, v tomto případě kometa Swift-Tuttle. Perseidy jsou tedy smetí, které kometa Swift-Tuttle poztrácela při svých obězích kolem Slunce a které potkáváme vždy, když Země protíná dráhu zmíněné komety. Tento materiál se rozptyluje a tvoří oblak kolem dráhy mateřského tělesa. Tímto oblakem Země prochází několik dní a tak meteory můžeme pozorovat již asi týden před a také ještě týden po výše uvedeném 12. srpnu, kdy bude frekvence meteorů nejvyšší. V letošním roce se neočekávají žádné meteorické deště, ale i obvyklá četnost Perseid - v době maxima asi 100 meteorů za hodinu - je slušná hodnota. Při pozorování bude v první polovině noci poněkud vadit Měsíc, který bude při maximu v první čtvrti. Z tohoto hlediska je týden před maximem vhodnějším pozorovacím obdobím než týden po maximu. (Nov 3. 8., první čtvrť 11. 8., úplněk 18. 8., poslední čtvrť 25. 8.)

V červenci jsme byli svědky častého zpravodajství z Marsu, kde sonda Pathfinder provádí průzkum a zásobuje nás snímky krajiny v místě přistání. Jedná se o velmi zajímavý projekt, který poskytuje pozoruhodné výsledky a je výrazně levnější než pilotované lety. Je jen trochu škoda, že v této záplavě zpráv z Marsu trochu zanikl úspěch jiné velké kosmické expedice - sondy NEAR. Mise NEAR (Near Earth Asteroid Randevous) byla zahájena 17. 2. 1996. Cílem sondy je planetka Eros, ke které dorazí v lednu 1999. Při plánování trasy se zjistilo, že sonda projde v blízkosti planetky Mathilde a dráha pak byla upravena i vzhledem k možnosti výzkumu tohoto tělesa. NEAR proletěl kolem Mathildy 27. 6. 1997 ve vzdálenosti 1200 km a vyslal na Zemi sérii snímků. Planetka Mathilde je těleso s průměrem kolem 60 km, hustě pokryté krátery, průměr největšího kráteru dosahuje skoro poloviny velikosti planetky.

Jedná se teprve o třetí planetku, kterou máme zachycenu na tak kvalitních snímcích. Předcházejí dvě jsou Gaspra a Ida, které navštívila sonda Galileo v letech 1991 a 1993. Přiložené snímky ukazují velký kráter na Mathildě a srovnání velikostí zmíněných tří planetek. Snímky získala a laskavě poskytla The Johns Hopkins University (Applied Physics Laboratory)Porovnání planetek
 


Kráter na Mathildě