Perseidy

Pro Nový Region T a R-ART Studio napsal Rostislav Štork
Astronomický ústav Akademie věd České republiky

 
V druhém prázdninovém měsíci se pozornost zájemců o dění na obloze tradičně upíná k padajícím hvězdám — meteorům. 12. srpna nastává maximum meteorického roje Perseid. Perseidami se nazývají proto, že místo na obloze, ze kterého meteory zdánlivě vyletují, leží v souhvězdí Persea. Co je to meteor? Nejedná se o nic jiného než o proud rozžhaveného vzduchu, který vzniká při srážce vesmírem letícího kamene (který se nazývá meteoroid) se zemskou atmosférou. Tělesa vstupující do atmosféry přitom nejsou nijak velká, naprostá většina meteorů je způsobena tělesy lehčími než 1 kg. Zato vzájemná rychlost meteoroidů a Země je značná, konkrétně v případě Perseid činí 61 km za sekundu. Při tak vysoké rychlosti nemohou kameny výše uvedených hmotností přežít průlet atmosférou a vypaří se. Pouze z větších těles (alespoň 30 cm v průměru) může otavený zbytek dopadnout až na povrch Země — tomuto zbytku říkáme meteorit.

Zajímavá je i otázka původu meteoroidů. U některých rojů je otevřená, u jiných (mimo jiné také u Perseid) je jisté, že jejich mateřským tělesem je kometa, v tomto případě kometa Swift–Tuttle. Perseidy jsou tedy smetí, které kometa Swift–Tuttle poztrácela při svých obězích kolem Slunce a které potkáváme vždy, když Země protíná dráhu zmíněné komety. Tento materiál se rozptyluje a tvoří oblak kolem dráhy mateřského tělesa. Tímto oblakem Země prochází několik dní a tak meteory můžeme pozorovat již asi týden před a také ještě týden po výše uvedeném 12. srpnu, kdy bude frekvence meteorů nejvyšší. V letošním roce se neočekávají žádné meteorické deště, ale i obvyklá četnost Perseid — v době maxima asi 100 meteorů za hodinu — je slušná hodnota. Při pozorování bude silně vadit Měsíc, který bude v úplňku čtyři dny před maximem. Z tohoto hlediska je týden po maximu vhodnějším pozorovacím obdobím než týden před maximem. (úplněk 8. 8., poslední čtvrť 14. 8., nov 22. 8., první čtvrť 30. 8.)

Ovšem nejenom meteory budou v srpnu přitahovat naši pozornost. Již zmíněný Měsíc nám sice bude v srpnu spíše překážet při pozorování Perseid, ale to nic nemění na tom, že se jedná o zajímavý objekt, který stojí za pohled i malým dalekohledem. Také se oproti předchozím měsícům dále zlepšila viditelnost planet. Kromě večera jsou po celou noc pozorovatelné dvě nejhezčí — Jupiter a Saturn. Na ranní obloze lze spatřit další dvě — červený Mars a nejjasnější planetu vůbec — Venuši.

Na závěr se zmíním o nejvzdálenější planetě, kterou je Neptun. Ten sice malými dalekohledy pozorovatelný není, ale nedávno se na jeho měsíc Triton zaměřil Hubbleův kosmický teleskop a pak svět oběhla zajímavá zpráva. Od roku 1989, kdy kolem Tritonu proletěla sonda Voyager 2, se jeho průměrná teplota zvýšila asi o dva stupně, z 37 Kelvinů na 39 Kelvinů.

Na přiloženém snímku je zachycena krajina na Tritonu, tak jak ji vyfotografoval právě Voyager 2. Vypadá to tu podobně jako na našem Měsíci a kdybychom nevěděli, že se jedná o úplně jiné těleso na okraji sluneční soustavy, klidně bychom si ho mohli s naším satelitem splést. O to více vyniká dokonalost techniky, která z této vzdálenosti dokázala poslat tento snímek a to aniž na Tritonu přistála.


foto: NASA–JPL