Jak známo, k zatmění Měsíce dochází, když Měsíc vstoupí do stínu Země a Slunce - Země - Měsíc pak leží na jedné přímce. Otázkou je, proč se tak neděje při každém oběhu Měsíce kolem Země, tedy při každém úplňku? Vysvětlení je jednoduché; měsíční dráha má jistý sklon (asi pět stupňů) a tak Měsíc většinou projde nad nebo pod zemským stínem. Pouze dvakrát ročně do stínu vstoupí a pak mohou obyvatelé polokoule, kde mají noc, pozorovat zatmění.
Při zatmění 16. 9. máme štěstí, neboť jsme poblíž hranice, kde lze vidět celý průběh zatmění. V západní Evropě začátek zatmění neuvidí. V naší zeměpisné poloze Měsíc vychází 19:07 a už v 19:08 dojde k prvnímu kontaktu měsíčního kotouče se zemským stínem (začátek částečného zatmění). Ve 20:16 Měsíc do stínu vstoupí zcela (začátek úplného zatmění). Vystupovat začne ve 21:17 (konec částečného zatmění) a stín opustí ve 22:25 (konec částečného zatmění). Časové údaje jsou v letním čase.
Ovšem Měsíc je asi nejvděčnějším objektem pro pohled dalekohledem, i když se žádná mimořádná událost nekoná. Obzvláště v období kolem první čtvrti, kdy jsou krátery osvětleny z boku a tedy nejlépe pozorovatelné. V září bude Měsíc nejdříve v novu 2. 9., následuje zmíněná první čtvrť 10. 9., úplněk samozřejmě v den zatmění 16. 9. a poslední čtvrť 23. 9.
Zatímco v době, kdy svítí Měsíc ve velké fázi, skoro nemá cenu se pokoušet o hledání slabě zářících objektů vzdáleného vesmíru, za bezměsíčných nocí může naše oko spočinout na zajímavých dvojhvězdách, hvězdokupách, mlhovinách a dalších hvězdných i nehvězdných objektech. Z tohoto hlediska je nejvhodnější dobou období kolem novu a také kolem poslední čtvrti, kdy Měsíc vychází až po půlnoci.
Na závěr stručná informace o planetách naší sluneční soustavy: Venuše je stále velmi špatně pozorovatelná na večerní obloze, zapadá jen asi hodinu po Slunci. Podobná situace je v případě Marsu. Taktéž na večerní obloze, v září zapadá asi 1.5-2 hodiny po Slunci. Nejlepší podmínky viditelnosti má Jupiter. Je pozorovatelný většinu noci, i když poněkud nízko nad obzorem.