Sondy a Pluto

Po několika měsících, kdy se večer nebyla viditelná žádná planeta, lze nyní spatřit největší planetu sluneční soustavy — Jupiter. Vychází zhruba v době, kdy Slunce zapadá a zapadá ráno, když Slunce vychází, je tedy pozorovatelný po celou noc. Jak jsem se zmínil, jedná se o největší planetu v naší sluneční soustavě a i v dalekohledu je Jupiterův kotouček největší, přestože je od nás dále než Venuše a Mars. Lze tedy rozpoznat detaily v jeho atmosféře, obzvláště pásy oblačnosti. Také lze v dalekohledu spatřit čtyři největší Jupiterovy měsíce.

Na přiložené fotografii vidíte největší z nich — Ganymed. Je největším satelitem vůbec, jeho průměr je 5200 km. To je dokonce vyšší hodnota než u planety Merkur a více než dvojnásobně větší než u Pluta. Nenacházet se v blízkosti obrovského Jupitera, byl by Ganymed považován za plnohodnotnou planetu, stejně jako ostatní velké Jupitery měsíce.

Tato fotografie byla pořízena a vyslána k Zemi sondou Galileo, která stále obíhá kolem Jupitera a zásobuje nás novými údaji. Tato sonda je součástí amerického programu velkých sond pro výzkum sluneční soustavy. Poslední z této série byla sonda Cassini, která odstartovala k Saturnu říjnu 1997. Důvodem proč se o ní teď zmiňuji je fakt, že byla vynesena raketou Titan IV–A. Tedy stejným nosičem, který před měsícem explodoval, když měl na palubě špionážní družici v hodnotě miliardy dolarů a způsobil tak největší škodu od katastrofy Challengeru v roce 1986.

I když i toto je samozřejmě obrovská ztráta, může náš těšit, že k něčemu podobnému nedošlo vloni na podzim. Potěšující je to i z toho důvodu, že Cassini obsahuje jako zdroj energie 30 kg vysoce radioaktivního plutonia, likvidace kterého by v případě podobné exploze mohla být poměrně nákladnou záležitostí. Dle sdělení mluvčího na palubě této špionážní sondy žádné radioaktivní látky nebyly. Bylo by to i zbytečné. Sonda byla určena pro provoz na oběžné dráze kolem Země a v těchto končinách sluneční soustavy není problém vyrobit dostatek energie pomocí slunečních baterií. NASA udává spolehlivost rakety Titan IV na 95 %. Přejme tedy konstruktérům tohoto nosiče i nesených nákladů, aby tento případ vybral smůlu na dlouho dopředu.

V srpnu NASA také zveřejnila zprávu o zatím teoretických přípravách sondy k Plutu. Budeme-li toto těleso považovat za planetu, je jedinou, kterou zatím žádná sonda nenavštívila a veškeré informace máme pouze z dálkového pozorování. Připravovaná sonda by měla být velmi lehká, s hmotností do 100 kg a k Plutu by měla dorazit v roce 2013.

Otázka, zda Pluto považovat za planetu či nikoliv, je zajímavá. Ve starších učebnicích a vlastně i ve většině současných se můžeme dočíst, že je devátou planetou. Ovšem když se podíváme do knih ze začátku století, uvidíme mezi planetami i první tehdy objevené planetky, tedy Ceres, Pallas, Juno, Vesta. Dnes, když víme, že planetek je v pásu mezi Marsem a Jupiterem mnoho tisíc, již nikoho nenapadne je uvádět mezi planetami. Nyní nastává stejná situace. Za Plutem se nachází Kuiperův pás podobných těles a tak Pluto ztrácí své výlučné postavení stejně jako je ztrácely první objevené planetky, když byly objevovány další a další. A ani velikost Pluto neopravňuje k vyvyšování se. Jeho průměr je 2300 km, což je méně než u našeho Měsíce (3476 km) a také Jupiterovy Io, Europa, Ganymed, Kallisto, Saturnův Titan a Neptunův Triton jsou větší. S Plutem můžeme dokonce srovnávat i jeho měsíc Charon (1200 km), pokud bychom tedy přece jen chtěli hovořit o planetě, bylo by nutno říkat dvojplaneta Pluto–Charon.
 

foto: NASA–JPL