vlna na Slunci

Nase Slunce má na svém povrchu struktury, které rotují rychleji, nez se otácí samotné Slunce. Vedci tyto struktury nazývají supergranule. Díky kvalitním datum ze sondy SOHO vedci verí, ze objevili, proc se supergranule pohybují rychleji, nez se Slunce otácí. Ony se totiz vubec rychleji neotácí. Zdánlivá rychlá rotace je jen iluzí zpusobenou obrazcem vln, podobne jako kdyz diváci delají v hledisti mexickou vlnu pri sportovní události.

Viditelný povrch Slunce, takzvaná fotosféra, je zcela pokryt nekolika tisíci supergranulí. Tyto oblasti horizontálních toku mají charakteristický rozmer kolem 30 000 kilometru a svuj puvod mají hluboko v konvektivní zóne Slunce. Jedna je tedy dost velká na to, aby dvakrát zcela pohodlne pokryla povrch Zeme. Tyto bunky dostaly svuj název po svých mensích ekvivalentech, takzvaných granulí, které mají charakteristický rozmer jen kolem 1000 km. Vedci se domnívají, ze tyto granule jsou konvektivními bunkami plazmatu (ionizovaného plynu), které prenásejí teplo z nitra Slunce k povrchu zcela analogicky jako k tomu dochází v hrnci s varící se vodou. Merení nejaké rotace samotných granulí je zcela nemozné, nebot zijí jen nekolik minut. A tak vedci predpokládájí, ze se rídí obecnou rotací plazmatu, v nemz se zrovna nacházejí.

Supergranule mají naopak zivotní dobu az nekolik dní a tak muzeme celkem bez problému merit rotaci kazdé z nich. Ackoliv první pohled ukazoval, ze také sledují rotaci slunecního povrchu, blizsí inspekce ukázala, ze se pohybují o nekolik málo procent rychleji. Ale proc? Tento problém zamestnal mozky slunecních fyziku po nejakých 25 let. Díky datum z prístroje MDI druzicové observatore SOHO vedci objevili, ze pohyb navíc (nad slunecní rotaci) je vlnový jev, ne skutecný pohyb plazmatu. Zpusob je zcela podobný, jako kdyz lidé vytvárejí v hledisti stadionu mexickou vlnu. Nikdo se ve skutecnosti nepohybuje ve smeru ubíhající vlny, jen vyskocí a zase si sednou. Stejne tak se supergranule ve skutecnosti nepohybují rychleji nez slunecní povrch.

Tyto vlny cestují vsemi smery po slunecním povrchu, ale z nejakého duvodu mají mnohem vetsí amplitudu (jsou silnejsí) ve smeru slunecní rotace. Tento preferovaný smer pak vytvárí iluzi, ze se supergranule presouvají rychleji, nez rotuje slunecní povrch. Tento objev mozná pomalu smeruje k vysvetlení fyzikální podstaty supergranulace. Dalsí krok v tomto bádání je pochopit, co zpusobuje práve takový obraz behajících povrchových vln a proc jsou zesilovány práve ve smerech slunecní rotace. Laurent Gizon z W. W. Hansen Experimental Physics Laboratory (HEFL), Stanford University (Kalifornie, USA), vedoucí pracovník týmu, který ucinil tento zajímavý objev, se domnívá, ze by za tím mohla být interakce mezi konvekcí a rotací. Supergranule mají charakteristický rozmer 30 000 kilometru, ale nikdo neví proc. Jaký je jejich tretí rozmer (do hloubky) vlastne presne taky nikdo neví.

supergranulace jak ji vidíme pomocí MDI

Pokud chceme porozumet supergranulaci, musíme pracovat na tom, co transportuje magnetické pole a rozptyluje jej tesne pod povrchem. Jakmile pochopíme dynamiku slunecního magnetismu a zvláste rychlým zmenám v magnetických polích, budeme schopni porozumet i energickým projevum slunecní aktivite, predevsím erupcím a koronárním ejekcím hmoty. V obdobích vysoké slunecní aktivity muze být naruseno tesné okolí Zeme, její atmosféra a predevsím technologické systémy na povrchu i ve vesmíru.

Klícová data odborníci získali pomocí prístroje MDI v roce 1996, v roce, kdy byla slunecní aktivita ve svém minimu a cestující vlnový obrazec mohl být pomerne snadno pozorován. Slunce prodelává 11-letý cyklus aktivity, pri nemz prochází obdobími jednak klidnými, tak i velmi bourlivými. Tým odborníku zabývající se touto problematikou se chystají pouzít mnohem novejsí data a porovnat výsledky. Z toho by se dalo usoudit, zda má fáze slunecního cyklu nejaký vliv na objevené vlny.

Bernhard Fleck, jeden z vedoucích pracovníku týmu SOHO, tento objev, který nebyl predpovezen zádnou simulací ani teorií, komentuje slovy: "Je to fascinující výsledek. Doufám, ze budeme schopni vyvinout lepsí model supergranulace, jevu objeveného pred ctyriceti lety, ale o nemz stále víme málo. A protoze supergranule hrají klícovou roli v transportu a rozrusování magnetického pole, tento výsledek není jen fascinujícím, ale i velmi dulezitým krokem na nasí ceste za porozumením slunecního cyklu."

Poznámky: Objev byl publikován v casopise Nature, v císle z 2. ledna 2003 SOHO je projetk mezinárodní spolupráce mezi ESA a NASA. Sonda byla vyrobena v Evrope a na dvanácti prístrojích na její palube se podílelo mnoho evropských zemí. NASA SOHO vypustila v prosinci 1995 a v roce 2002 ESA rozhodla, ze tato veleúspesná mise bude prodlouzena do roku 2007.