Nejdříve k průzkumu použije to jediné, co s sebou má vždy, a to neozbrojené oko; zejména při vhodných příležitostech, kdy disk Slunce tolik neoslňuje, jako například při západu, při východu, v mlze nebo za homogenními mraky. Pak si vezme na pomoc triedr a začne žhavou hvězdu promítat na papír, nebo se na ni dívat přímo. Ale v touze vidět více a více si koupí větší dalekohled, začne podrobnosti na povrchu zakreslovat na papír, zpracovávat, vytvářet synoptické mapy...To i dnes dělají profesionální astronomové a princip se po staletí nezměnil. Hlavně proto, aby se co nejdéle natáhla pozorovací řada srovnatelnými prostředky, což je důležité z hlediska posuzování dlouhodobých změn aktivity.
Podívejme se na jednotlivé způsoby, jakými může astronom-amatér pozorovat Slunce a co vlastně může na povrchu Slunce spatřit. Hned na úvod ale jedno důrazné varování:
Nikdy a za žádných okolností se nedívejte nechráněným dalekohledem přímo na sluneční disk! K trvalému poškození nebo ztrátě zraku stačí sebekratší pohled na zářící kotouč!