Úvodní stránka
Archiv
Dneska to bude
docela krátký příspěvek, protože
návštěva měla poprvé a naposled
téměř samostatný program.
Vstávaly jsme v 8:15, H. už předtím stihl odjet do práce. My jsme se tak rozmýšlely co budeme dělat, protože K. se cítí špatně. Trvalo to dlouho, ale nakonec na nás ti dva ušili boudu, a my samy jely za H. do práce. Na autobusové nádraží u stanice Komae jsme došly po předchozích zkušenostech celkem bez problémů a linkou 91 vyrazili směrem k Astronomickému ústavu. Trvalo to cca. 40 min (já to jezdím na kole za 30) a z cílové stanice, kterou jsme poznaly samy, jsme šly směrem k ústavu přes ulici. U vrátnice nás potkal H. a vzal nás na oběd do tamní kantýny. Pak jsme se byly podívat na historické dalekohledy o průměrech 20 a 50 cm. Během prohlídky se přehnala intenzivní, ale naštěstí krátká, průtrž mračen. H. ještě pro jistotu zkontroloval předpověď počasí a odvedl nás k bráně botanické zahrady. Tam nás zanechal svému osudu, odjel zpátky do práce a zanechal nám jen mapku oblasti, podlé které jsme se mohli dostat zpátky na autobusovou zastávku a poté se vrátit stejnou cestou jako ráno.
My tři jsme si prohlédli botanickou zahradu. Byly tam vistárie, azalky – sestříhané do koulí, buxusy různě upravené a také růžová zahrada (zahrada růží), což je v Japonsku vzácnost, protože je nesmírně obtížné zajistit jejich přežití v parném létě. Druhým východem jsme se dostaly do blízkosti šintoistického chrámu Jindai-ji. Byl malý a za zmínku stojí jen krásný strom, jež jsme nedokázaly přesně identifikovat, ale byl to možná jasmín. Zahradou jsme prošly zpátky k místu, kam nás zavedl H. a po cestě ještě navštívily skleníky, v nichž kvetlo obrovské množství begónií a orchidejí. Neměly jsme problém vrátit se po cestě, kterou nás provedl H. a chytly jsme autobus číslo 91, z jehož konečné stanice jsme měly v plánu dojít "domů". Autobus nás však nepříjemně překvapil, protože vyjíměčně končil někde jinde. Naštěstí si naší nejistoty všimla nějaká slečna, jíž jsme dokázaly vysvětlit, kam máme namířeno. Ta nám ochotně ukázala jiný autobus, jehož řidiči nás dala na starost a ten nás vysadil u stanice Komae, tedy tam kam jsme mířily.
Starší reportáže z těchto míst najdete i zde a zde. Jsou to aktualitky vzniklé ještě za časů, kdy jsem byl v Japonsku sám. S K. jsme tam byli i spolu, ale zpráva o tom asi nepronikla až na tyto stránky (nebo jsem ji nenašel).
Zajímavé fotky:
1) Neznámá rostlinka na výstavě zajímavých rostlin.
2) To už poznám i já - vistárie.
3) Růže?
4) Barevné stromy v Jindai-ji.
5) Sami jsme tu odvahu fotit nikdy neměli, ale na této fotce je náš dvorní zelinář z uličky. Ač ovládá pouze japonštinu, tak se pouštěl do řeči i s návštěvou.
Vstávaly jsme v 8:15, H. už předtím stihl odjet do práce. My jsme se tak rozmýšlely co budeme dělat, protože K. se cítí špatně. Trvalo to dlouho, ale nakonec na nás ti dva ušili boudu, a my samy jely za H. do práce. Na autobusové nádraží u stanice Komae jsme došly po předchozích zkušenostech celkem bez problémů a linkou 91 vyrazili směrem k Astronomickému ústavu. Trvalo to cca. 40 min (já to jezdím na kole za 30) a z cílové stanice, kterou jsme poznaly samy, jsme šly směrem k ústavu přes ulici. U vrátnice nás potkal H. a vzal nás na oběd do tamní kantýny. Pak jsme se byly podívat na historické dalekohledy o průměrech 20 a 50 cm. Během prohlídky se přehnala intenzivní, ale naštěstí krátká, průtrž mračen. H. ještě pro jistotu zkontroloval předpověď počasí a odvedl nás k bráně botanické zahrady. Tam nás zanechal svému osudu, odjel zpátky do práce a zanechal nám jen mapku oblasti, podlé které jsme se mohli dostat zpátky na autobusovou zastávku a poté se vrátit stejnou cestou jako ráno.
My tři jsme si prohlédli botanickou zahradu. Byly tam vistárie, azalky – sestříhané do koulí, buxusy různě upravené a také růžová zahrada (zahrada růží), což je v Japonsku vzácnost, protože je nesmírně obtížné zajistit jejich přežití v parném létě. Druhým východem jsme se dostaly do blízkosti šintoistického chrámu Jindai-ji. Byl malý a za zmínku stojí jen krásný strom, jež jsme nedokázaly přesně identifikovat, ale byl to možná jasmín. Zahradou jsme prošly zpátky k místu, kam nás zavedl H. a po cestě ještě navštívily skleníky, v nichž kvetlo obrovské množství begónií a orchidejí. Neměly jsme problém vrátit se po cestě, kterou nás provedl H. a chytly jsme autobus číslo 91, z jehož konečné stanice jsme měly v plánu dojít "domů". Autobus nás však nepříjemně překvapil, protože vyjíměčně končil někde jinde. Naštěstí si naší nejistoty všimla nějaká slečna, jíž jsme dokázaly vysvětlit, kam máme namířeno. Ta nám ochotně ukázala jiný autobus, jehož řidiči nás dala na starost a ten nás vysadil u stanice Komae, tedy tam kam jsme mířily.
Starší reportáže z těchto míst najdete i zde a zde. Jsou to aktualitky vzniklé ještě za časů, kdy jsem byl v Japonsku sám. S K. jsme tam byli i spolu, ale zpráva o tom asi nepronikla až na tyto stránky (nebo jsem ji nenašel).
Zajímavé fotky:
1) Neznámá rostlinka na výstavě zajímavých rostlin.
2) To už poznám i já - vistárie.
3) Růže?
4) Barevné stromy v Jindai-ji.
5) Sami jsme tu odvahu fotit nikdy neměli, ale na této fotce je náš dvorní zelinář z uličky. Ač ovládá pouze japonštinu, tak se pouštěl do řeči i s návštěvou.
ホンザ
と
マミンカ