Úvodní stránka
Archiv
Po delší
době se tímto vracíme k popisu několika
zbývajících dnů pobytu
návštěvy. Tato aktualitka je celkem
jednoduchá, protože jsme se vypravili do Kamakury a
téměř identicky kopírovali cestu, kterou jsme tam
prošli s K., popis a fotky z této
výpravy najdete zde.
Pro pořádek jen připomínám,
že přepis deníku návštěvy je
psán tučným písmem.
Na dnešek připadá Den chlapců, což je svátek, při kterém chlapci ve věku 5 let dostávají dostávají dárky bojovníků, aby byly silní. S tímto dnem je také spjata specifická výzdoba. Všude se věší rybičky, symbolizující chlapce, kteří by také měli být mrštní, vytrvalí a měli by umět bojovat s proudem.
Dnes jsme vstávali poněkud dřív, protože se vydáváme do městečka Kamakura, které je vzdáleno asi 60 km jižně od Tokia. Opět je nám průvodcem pouze H., protože K. se na žádné větší akce ještě necítí. Celkem bez problémů jsme do Kamakury dojeli vlakem s pouhými dvěma přestupy. Po hlavní nákupní třídě, kde byla většina obchůdků ještě zavřená (byli jsme tam kolem 9 hodiny), jsme došli k hlavní svatyni v Kamakuře. Jde o šintoiistický komplex jménem Tsurugaoka-hachimangu. Byla založena klanem Minamoto, který vládl Japonsku z Kamakury v letech 1185 až 1333. Po prohlídce této svatyně a následné nezbytné dopolední kávičce jsme pokračovali dále. Navštívili jsme hrobku Minamoto Yoritoma, který byl vůdcem armády jež porazila předchozí vládnoucí klan a ukončila tak období Heian. Tímto vítězstvím se mu podařilo sjednotit severní Honšů a on, jako první, přijal titul šogun. Moc si ho neužil, protože pár let na to zemřel.
Další zastávkou na naší cestě byla málá svatyně jménem Edgara-tenjinsha. Roste tam velký strom ginko, který byl podle pověsti zasazen v době založení svatyně, což bylo ve 12. století. Pokračovali jsme ke svatyni Kamakuragu. Na prostranství před ní jsme viděli hlouček lidí, o kterém jsme si ze začátku mysleli, že okukuje nějakou oslavu ke Dni chlapců. Pak se ukázalo že jde o poněkud jinou atrakci. Za poměrně značný obnos si návštěvník mohl vyzkoušet střelbu z tradičního japonského luku. Jako učitel tam byl japonec v historickém kostýmu, jehož pomocníkem byl asi jeho syn, který byl taktéž oblečen v kimonu. Jako terč sloužila maketa jelínka siku, přičemž šípy byly opatřeny tupým koncem, takže se cíl neničil.
Od svatyně jsme vystoupali do lesů nad Kamakurou. Přes H. ranní ujišťování, že půjde o nenáročnou procházku, jsme se řádně natrápili na blátivých a kluzkých stezkách. Nakonec jsme bez jediného pádu došli až do horní části chrámu Kenchoji. Hned pod nejvýšší stavbou komplexu byla prudká stráň, ve které bylo mnoho bůžků s ptačíma hlavama. Kenchoji je největší zenový chrám v Kamakuře, který je navíc z části stále obydlen mnichy. Mezi největší zajímavosti patří socha velkého budhy, která byla po částech přivezena z Kjóta a malba draka na stropě. U jedné z budov je zenová zahrada a v ní rybníček tvaru kanji pro „mysl“. Našim dalším cílem byl oběd. Avšak všechny restaurace, kolem kterých jsme šli, byly buďto plné, nebo před nimi dokonce stála fronta. Nakonec jsme našli poblíž stanice vlaku rychlého občerstvení, kde jsme si dali katsukare, což je rýže se smaženým kuřetem a množstvím kari omáčky. Doplnil to naložený zázvor a tímto posíleni jsme vyrazili do dalších chrámů.
Našim dalším cílem byla svatyně Hase-dera, která je proslavená obrovským množstvím sošek mníšků pro utěšení duší nenarozených dětí. Tato svatyně byla založena na místě, kde podle pověsti moře vyplavilo sochu jedenáctihlavého boha, který do něj byl vhozen o 10 let dříve poblíž Kjóta. Z terasy ve svatyni byl krásný výhled na Tichý oceán, ke kterému jsme vzápětí došli. Voda, která byla docela tmavá díky zvířenému písku, byla docela teplá. Od oceánu jsme se vydali zpět na nádraží, přičemž po cestě měl jeden z účastníků výpravy nehodu. S ošetřením nám pomohl vrátný nedalekého domu, který nám věnoval nejenom náplasti, ale i desinfekci. Náladu jsme si zlepšili u kafe, které jsme si dali hned u stanice a už bez potíží jsme dorazili domů.
Na dnešek připadá Den chlapců, což je svátek, při kterém chlapci ve věku 5 let dostávají dostávají dárky bojovníků, aby byly silní. S tímto dnem je také spjata specifická výzdoba. Všude se věší rybičky, symbolizující chlapce, kteří by také měli být mrštní, vytrvalí a měli by umět bojovat s proudem.
Dnes jsme vstávali poněkud dřív, protože se vydáváme do městečka Kamakura, které je vzdáleno asi 60 km jižně od Tokia. Opět je nám průvodcem pouze H., protože K. se na žádné větší akce ještě necítí. Celkem bez problémů jsme do Kamakury dojeli vlakem s pouhými dvěma přestupy. Po hlavní nákupní třídě, kde byla většina obchůdků ještě zavřená (byli jsme tam kolem 9 hodiny), jsme došli k hlavní svatyni v Kamakuře. Jde o šintoiistický komplex jménem Tsurugaoka-hachimangu. Byla založena klanem Minamoto, který vládl Japonsku z Kamakury v letech 1185 až 1333. Po prohlídce této svatyně a následné nezbytné dopolední kávičce jsme pokračovali dále. Navštívili jsme hrobku Minamoto Yoritoma, který byl vůdcem armády jež porazila předchozí vládnoucí klan a ukončila tak období Heian. Tímto vítězstvím se mu podařilo sjednotit severní Honšů a on, jako první, přijal titul šogun. Moc si ho neužil, protože pár let na to zemřel.
Další zastávkou na naší cestě byla málá svatyně jménem Edgara-tenjinsha. Roste tam velký strom ginko, který byl podle pověsti zasazen v době založení svatyně, což bylo ve 12. století. Pokračovali jsme ke svatyni Kamakuragu. Na prostranství před ní jsme viděli hlouček lidí, o kterém jsme si ze začátku mysleli, že okukuje nějakou oslavu ke Dni chlapců. Pak se ukázalo že jde o poněkud jinou atrakci. Za poměrně značný obnos si návštěvník mohl vyzkoušet střelbu z tradičního japonského luku. Jako učitel tam byl japonec v historickém kostýmu, jehož pomocníkem byl asi jeho syn, který byl taktéž oblečen v kimonu. Jako terč sloužila maketa jelínka siku, přičemž šípy byly opatřeny tupým koncem, takže se cíl neničil.
Od svatyně jsme vystoupali do lesů nad Kamakurou. Přes H. ranní ujišťování, že půjde o nenáročnou procházku, jsme se řádně natrápili na blátivých a kluzkých stezkách. Nakonec jsme bez jediného pádu došli až do horní části chrámu Kenchoji. Hned pod nejvýšší stavbou komplexu byla prudká stráň, ve které bylo mnoho bůžků s ptačíma hlavama. Kenchoji je největší zenový chrám v Kamakuře, který je navíc z části stále obydlen mnichy. Mezi největší zajímavosti patří socha velkého budhy, která byla po částech přivezena z Kjóta a malba draka na stropě. U jedné z budov je zenová zahrada a v ní rybníček tvaru kanji pro „mysl“. Našim dalším cílem byl oběd. Avšak všechny restaurace, kolem kterých jsme šli, byly buďto plné, nebo před nimi dokonce stála fronta. Nakonec jsme našli poblíž stanice vlaku rychlého občerstvení, kde jsme si dali katsukare, což je rýže se smaženým kuřetem a množstvím kari omáčky. Doplnil to naložený zázvor a tímto posíleni jsme vyrazili do dalších chrámů.
Našim dalším cílem byla svatyně Hase-dera, která je proslavená obrovským množstvím sošek mníšků pro utěšení duší nenarozených dětí. Tato svatyně byla založena na místě, kde podle pověsti moře vyplavilo sochu jedenáctihlavého boha, který do něj byl vhozen o 10 let dříve poblíž Kjóta. Z terasy ve svatyni byl krásný výhled na Tichý oceán, ke kterému jsme vzápětí došli. Voda, která byla docela tmavá díky zvířenému písku, byla docela teplá. Od oceánu jsme se vydali zpět na nádraží, přičemž po cestě měl jeden z účastníků výpravy nehodu. S ošetřením nám pomohl vrátný nedalekého domu, který nám věnoval nejenom náplasti, ale i desinfekci. Náladu jsme si zlepšili u kafe, které jsme si dali hned u stanice a už bez potíží jsme dorazili domů.
ホンザ
と
マミンカ