den16

Ráno bylo nevlídné s mlhou a deštěm a my jsme se po snídani rozloučili s Okajinem a vydali se autobusem zpět do Nikka. V Okajinu jsme posnídali tradiční japonskou snídani stávajcí se z (na fotce zleva): sojová omáčka, lisované sušené řasy - nori, na slono nakládaná zelenina, smažený losos (snad) a meloun, další nakládaná zelenina, čerstvé řasy včetně slizu, fermetované sojové boby - nato. A samozřejmá rýže. Je zřejmé, jak moc jsme si pochutnali. Při odchodu nás vyprovázeli pan a paní domácí. Nejdřív nám nabízely odvoz na autobus autem (cca 0.5 km) což jsme odmítli protože jsme měli dost času a je to pěkná procházka. Jelikož pršelo, tak před odchodem ještě zkontrolovali jestli máme deštníky a když zjstili, že je nás 5 a máme jenom 3 deštníky tak nás alespoň jedním dalším dovybavili.

V Nikku jsme navšívili ty samé památky jako minule, akorát v opačném pořadí. I tentokráte jsme prohlídku absolvovali víceméně v dešti a tak největším rozdílem bylo, že zahrady se předvedly v jinou roční dobu. Navštívili jsme vilu Tomazawa, která patřila císařské rodině. Cisař tam bydlel po dobu druhé světové války. Celá vila nyní patří městu a byla nedávno zrestaurována. Mimo velice vkusně a japonsky stroze zařízený interiér tam byly i staré fotky císařské rodiny a okolo moc pěkná zahrada. Fotky spíše doplňují ty co byly vystaveny po naší předchozí návštěvě, takže tu máme jeden exterier, 2x malovaný interier a jednou složitou skládačku mokrých střech.

Pak jsme šli do chrámových komplexů, které byly postaveny začátkem 17. století na místě, kde byly svatyně už v 8. století. Stavby jsou inspirované čínským stylem, jsou velmi zdobné a pracovalo na nich 15 tis. umělců po dobu 2 let. Některé z chrámů slouží jako pohřebiště členů rodiny Tokugawa z nichž nejvýznamnějším byl zakladatel šogunátu Ieyasu a pak i jeho vnuk Iemitsu. Cestou ke chrámům jsme v jedné soukromé zahrádce objevili krásně rozkvetlou visterii, která byla proti dešti chráněná deštníkem. První zastávkou byla svatyně Taiyunbyo - mauzoleum Iemitsu Tokugawy. Na druhé fotce je jedna z mnoha bran, na třetí potom ta poslední za níž by měl být samotný hrob.

Potom jsme se přesunuli do hlavního chrámu Tóšógú, místa posledního odpočinku Ieyasu Tokugawy (první foto). Tento chrám je nejrozlehlejší a nejhonosnější. Velmi populární jsou vyřezávané opičky – Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo (druhé foto). Říká se jim také "Tři moudré opice" a jedna z teorií jejich původu je že vychází z myšlenek čínského filozofa Konfucia, který v jednom ze svých spisů píše (volný překlad): "Nedívej se na to co není v pořádku, neposlouchej to co není v pořádku, neříkej to co není v pořádku." (spojení "to co není v pořádku" by se asi dalo nahradit "co se nemá" nebo tak něco). Co to vlastně znamená není úplně jasné. Jedna z výkladů je, že kdo se straní všeho zlého nemůže být špatný. Jiný (ke kterému se přikláním i já) říká, že to popisuje chování lidí, kteří když vidí něco špatného tak se prostě otočí a odejdou, prostě se nechtějí angažovat (což je v Japonsku situace poměrně častá). A proč je tato myšlenka zpodobněna opicemi? To proto, že zápor se ve staré japonštině vyjadřoval koncovkou "zaru" což je také slovo znamenající opici. Více můžete najít na Wikipedii (pouze v angličtině).

Celý komplex je velmi působivý a krásně ho doplňuje i okolí. Nachází se totiž ve svahu porostlém lesem vzrostlých japonských kryptomerií, cypřišů a borovic. Další fotky ukazují nějaké detaily velmi bohaté vzdoby a taktéž něco z působivé přírodní scenérie kolem.

A to byl poslední výlet s naší návštěvou. Poslední den jsme strávili v poklidném tempu malou procházkou, balením a nákupem posledních suvenýrů. Návštěvě děkujeme (hlavně za přivezené české naturálie) a těšíme se na další návštěvníky, které nás stejně příjemně vytrhnou z reality všedních dnů. A hlavně něco dobrého přivezou!