Úvodní stránka
Archiv
Začali jsme na Shinjuku, kde se dá o příjemné procházce jen těžko mluvit (vhodnější sloveso by bylo proplétat se davy a správné rozhrnovat všudypřítomné japonce). Odtud jsme zamířili na bazar, který se měl konat v nedaleké svatyni. Nakonec se z toho vyklubalo pár stánku určených pro zahraniční klientelu, které jsme my (japonci téměř rodilí) okázale ignorovali a vyrazili dále. Cesta do dalšího vyhlédnutého obchodu nás vedla skrz Shinjuku Goen, pěknou to zahradu, kterou už jsem navštívil kdysi sám a bez foťáku. I přesto se zde o ni zmiňovat nebudu a musíte doufat, že se K. či já časem odhodláme něco o ní napsat (či spíše vybrat reprezentativní fotky, protože psát není o čem).
Dále po cestě jsme narazili na bleší trh, který byl pro nás (japonskem téměř nedotčené) příliš japonský, takže jsme konečně dorazili do Oriental Bazaru, kde jsme chtěli nakoupit vše "potřebné". Nakonec jsme byli rádi, že jsme vůbec něco koupili a vyrazili na vlakovou zastávku. Teprve o této závěrečné části je tato aktualitka.
Cesta vedla okolo stanice Harajuku. Modří už vědí, je to stanice v jejímž okolí se shromažďuje extrevagantně oděná tokijská mládež a fotky z této oblasti bylo možno spatřit v řadě renomovaných českých periodik. Nyní jim bude zdatně konkurovat i tato aktualitka. Nevím jak a proč tato tradice vznikla, ale chodí ji očumovat především cizinci. Vystavující se exponáty lze rozdělit do několika kategorií. Nejdříve se prý v těchto místech scházeli lidé oblečení do "historických" oděvů, v době naší návštěvy jsme zaregistrovali pouze jednu příslušnici této třídy, která evidentně nesehnala správné obutí (viz. první foto). Tato se navíc družila s příslušníkem (příslušnicí?) nejpočetnější skupiny prezentující hrdiny japonských komiksů (manga). Tito jsou zobrazeni na dalších fotkách, ať už sami či s některým z návštěvníků této atrakce a ať už chtěně či nechtěně (viz. 3 foto, kde slečna ukazuje prostředníčkem na něco nad sebou). Poslední skupinu pak tvořil pouze jediný exemplář, který měl ke svému konání evidentně poněkud jiné pohnutky než zbytek exponátů, s nimiž se vůbec nebavil a prezentoval své druhé či x-té já (poslední foto).
Hned vedle Harajuku se nachází Jojogi park, v jehož středu se ukrývá Meiji Jingu Shrine. Jak už název napovídá, jde o shintoistickou svatyni z doby Meiji zasvěcenou tomuto císaři a jeho ženě Shoken. Během bombardování Tokia lehla popelem a byla kompletně zrekonstruována ze sbírek občanů. Žádnou oponu jsem tam neviděl, ale nápis "Národ sobě" jsem mohl přehlédnout docela lehce. Tato svatyně je známým oddávacím místem a my měli to štěstí na dvě tradiční svatby, kdy jsou novomanželé oděni do slavnostních kimon. Nevěsta má na sobě navíc cca. 1 kg make-upu, asi aby ji nemohli později podle fotek identifikovat. Fotogalerie začíná snímkem hlavní budovy svatyně, poté následuje jediná fotka z první svatby, z níž jsme zastihli pouze závěr. Jedna z mladších účastnic neprojevovala příliš kuráže a pozornost mnoha turistů ji jistě nebyla vhod. Zbytek fotek je pak věnován druhé svatbě. Aranžování hromadného fota zabralo asi 5 minut (věnovaných povětšinou nevěstě a dalším dámám v kimonu). Svatební průvod byl jistojistě podřízen přísné hierarchii, o níž bohužel nic nevím, takže jen pozorně studujte přiložené fotky. Upozorňuji především na obutí lídrů pelotonu, nosiče slunečníku a jeho klobouk a především nákupní papírové tašky jedné z účastnic průvodu.
Shodou okolností jsem se nedávno od šéfa dozvěděl jak se k takové tradiční svatbě může dospět. Dříve bylo v japonsku zvykem dojednávat svazky mezi rodinami, avšak ne tak jednoduše a direktivně jak tomu bylo v Evropě. Pokud se nějaké rodiny dohodly na možném svazku, byl ustanoven vyjednavač (nevím zda z některé z rodin, či nezávislý odborník), který domluvil potenciálnímu páru první rande. Po tomto úvodním setkání prodiskutovali "snoubenci" jeho průběh s rodinnými příslušníky a poté dali vědět svůj názor vyjednavači. Pokud oba souhlasili, mohlo dojít i k dalším shůzkám a po řadě formálních kroků i k případnému svazku. Ptal jsem se šéfa, jestli tímhle prošel, ale odpověď si nepamatuju (nezdá se mi, že bych něco takového zapomněl), takže to nejspíš obratně zamluvil. Jeho manželství musí ostatně báječně fungovat, v práci je od pondělí do soboty od rána do pozdního večera a vždy má od manželky připraven "lunch-box".
ホンザ